Praha

Já už jsem něco málo procestovala, a tak mám docela srovnání pro to, abych tvrdila, že Praha patří k nejkrásnějším městům světa a v mnohém strčí do kapsy i jiné velké evropské metropole. Staré Město, Malá Strana, Hradčany, to vše skýtá celou spoustu historicky významných staveb, tajemných zákoutí opředených starými mýty a pověstmi nebo míst spojených s nějakou významnou postavou českých dějin. Spoustu turisticky atraktivních míst ale najdete i mimo historické centrum města. Jen tak se toulat po Praze podél Vltavy, stavit se na Náplavce na farmářských trzích nebo zajít do divadla či nějaké skvělé restaurace, ale i se honit za všemi turistickými aktrakcemi města, v Praze se toho prostě dá dělat spousta. Cesty po světě pro vás připravily tradičně uceleného průvodce, se kterým vám Praze neuteče žádná zajímavost. Tak do něho směle nahlédněte a inspirujte se pro svůj výlet do naší metropole.



Praha leží ve středních Čechách a má něco kolem 1,3 milionů obyvatel. Od roku 1992 je historické centrum Prahy zapsáno společně s Pražským hradem do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, díky čemuž Prahu navštíví ročně miliony turistů z celého světa a po většinu roku to na turisticky exponovaných místech skutečně praská ve švech. Praha je vysoce ekonomicky vyspělým a bohatým regionem s vysokou životní úrovní, čímž vyniká nejen nad české, ale i evropské poměry. Praha je zároveň ekonomickým, kulturním a politickým centrem České republiky, sídlí tady významné společnosti, ale i kulturní instituce a po celý rok se tu koná celá spousta akcí.



Ještě v dobách před našim letopočtem žily v údolí Vltavy keltské kmeny, které později nahradili Markomani a někdy v 1. tisíciletí Slované. Z bojů mezi slovanskými kmeny vyvstal rod Přemyslovců, který na území Prahy postavil dvě sídliště – dnes oblast Pražského hradu a Vyšehradu. Z těchto dvou míst přemyslovská knížata vládla několik staletí. Na počátku 10. století byla Praha vzkvétajícím sídlištěm s velkým tržištěm na místě dnešního Staroměstského náměstí a se dvěma hrady, Pražským a Vyšehradem. Zlatý věk zažívala Praha ve středověku za vlády Karla IV., pod jehož vládou se proměnila ve významné evropské centrum, tou dobou větší než Paříž či Londýn. Karel IV. založil univerzitu, první ve střední Evropě a celou řadu dalších institucí. V 16. století na trůně Jagellonce nahradili na dalších téměř 400 let rakouští Habsburkové. Jedním z těch nejznámějších císařů a českých králů byl Rudolf II., který proslul láskou k umění a vědě, díky čemuž Praha vítala významné renesanční osobnosti. Na Rudolfův dvůr se uchylovali umělci, astrologové i alchymisté. Roku 1618 došlo k povstání pražských stavů, které vyústilo ve třicetiletou válku, jejíž důsledky neblaze poznamenaly osudy města, jež až do 18. století upadalo. V 19. století ovládlo Prahu národní obrození. Stavěly se významné budovy jako Národní muzeum, Národní divadlo či Rudolfinum. Teprve roku 1918, po pádu Rakousko-Uherska v 1. světové válce, se Praha stala městem samostatné republiky.

Nepražákům se doprava po Praze zdá příliš komplikovaná a častokrát je zbytečně stresuje, což není vůbec třeba. Pokud se chcete vyhnout řízení v Praze, dostanete se sem bez problémů vlaky a autobusy ze všech velkých českých měst. Kvůli příšerné dopravní situaci v centru a neustálým zácpám nedoporučujeme jezdit po Praze vlastním autem, ale dopravovat se především metrem, které je velmi přehledné a případně využít i některé linky autobusů nebo tramvají. Metro je nejpohodlnější a dostanete se s ním na řadu turisticky atraktivních míst. Přehled linek metra, ale i autobusů, tramvají, praktický vyhledávač spojení nebo ceny jízdného, to vše najdete tady.



Níže najdete podrobný článek, který vás provede po všech turisticky atraktivních místech Prahy. Pokud se vám zdá, že jsme na něco podstatného zapomněli, napište nám, rádi to pro úplnost do našeho průvodce doplníme. Náš článek je rozdělený do jednotlivých sekcí podle jednotlivých částí města, aby byl co nejpřehlednější. Pokud jste neznalci Prahy, tak se vám vyplatí alespoň nahlédnout do mapy, abyste se v ní trochu zorientovali. Několik druhů map Prahy najdete třeba tady.

Staré Město

Staré Město je srdcem Prahy a historicky nejvýznamnější částí města. Na místě jeho centra, dnešního Staroměstského náměstí, kdysi stávalo velké tržiště, kolem kterého se postupně budovala síť ulic, domů a kostelů.

Staré Město začneme prozkoumávat od Staroměstského náměstí. Staroměstské náměstí představuje srdce Starého Města, patří mezi nejstarší a nejvýznamnější náměstí historické Prahy, vznikalo od 10. století jako tržiště. Na náměstí se konaly pravidelné i výroční trhy. Na stáncích své zboží prodávali jak pekaři, hrnčíři, tak zde byla ke koupi i zvěřina, zelenina, věnce a další zboží. Nebylo ale jen místem tržiště, také se tu setkávali obyvatelé Prahy a odehrály se tu i významné historické události – procházely tudy korunovační průvody, pořádaly se rytířské turnaje či svatby panovníků. I dnes se zde konají různé kulturní události, slavnosti i trhy. Známé jsou vánoční trhy, kdy zde nechybí dřevěné stánky, ve kterých si můžete koupit svařené víno, již z dálky vonící trdelník a další občerstvení či výrobky. K tomu nechybí vánoční výzdoba a vánoční strom. Všechna místa Staroměstského náměstí jsou dostupná ze stanice metra Staroměstská.



Náměstí je trochu netypické, běžně z hlavních náměstí ulice směřují pravidelně do čtyř světových stran, ale tady se sbíhají paprskovitě. Původně se náměstí nazývalo Velké tržiště, ve 13. století je známo jméno Staré tržiště a postupně rynk či Staroměstský rynk. Pak se střídají pojmenování jako Velké Staroměstské náměstí, Velké náměstí či Staroměstský plac. Současný název platí až od roku 1895. Na náměstí nedaleko Husova pomníku stál od roku 1650 Mariánský sloup, který představoval symbolické poděkování za osvobození města od Švédů, zároveň sloužil jako připomínka třicetileté války. Později byl nahrazen poledníkem (14 stupňů 25 minut východně od Greenwiche) vyznačeným v dlažbě, jenž je ve skutečnosti stínem, který vrhal Mariánský sloup. Dříve se dle poledníku řídil pražský čas. Mariánský sloup se sem vrátil zrenovovaný roku 2020. Husův pomník (foto v textu vpravo) vznikl z podnětu Vojtěcha Náprstka, vlastence a podněcovatele kulturního života. Pomník je dílem Ladislava Šalouna a byl odhalen v roce 1915 k upomínce na 500. výročí upálení Jana Husa v Kostnici. Památník zobrazuje dvě skupiny lidí symbolizujících vítězné husity a protestanty přinucené odejít do exilu, dále pak mladou matku symbolizují znovuzrození národa a postavu Jana Husa, který symbolizuje člověka, který raději zemřel nežli by obětoval své přesvědčení.

Dominantou celého Staroměstského náměstí je kostel Matky Boží před Týnem neboli týnský chrám (foto v odstavci). Gotický chrám, který jistě upoutá každého návštěvníka Staroměstského náměstí, můžeme nazvat jako druhou dominantu náměstí po radnici. Bystrý pozorovatel si jistě povšimne asymetrie věží, kdy pravá (jižní) je viditelně širší. Dříve zde blízko stával románský špitální kostelík patřící k Týnskému dvoru neboli Ungeltu, což býval opevněný areál, který sloužil jako bezpečný azyl pro cizí kupce. Ve 14. století se na stavbě chrámu podílela dvorská huť Matyáše z Arrasu a Petra Parléře. Problém byl při stavbě se střechou. Když se sehnalo dřevo, bylo zabaveno a použito pro stavbu šibenice, na které byl oběšen Jan Roháč z Dubé a jeho spolubojovníci. V době, kdy se chystala svatba Ladislava Pohrobka s francouzskou princeznou, Pražané chtěli postavit ze dřeva tribuny, ale jelikož Ladislav krátce před svatbou nečekaně zemřel, bylo dřevo použito na dostavbu střechy Týnského chrámu. V 15. století nebyl kostel jen duchovním centrem Starého Města, ale také hlavním husitským kostelem, neboť zde kázal Konrád z Waldhauseru, Jan Milíč z Kroměříže, Jan Rokycana či Jakoubek ze Stříbra. Zřejmě proto také výklenek na průčelí zdobila socha Jiřího z Poděbrad a velký pozlacený kalich jakožto symbol přijímání pod obojí. Až od roku 1621, kdy kostel začali využívat Jezuité, byla socha Jiřího nahrazena zlatou Madonou a kalich byl přetaven v její svatozář.

Zajímavá je i výzdoba kostela, kdy spatříte např. oltářní obrazy Karla Škréty, dále pozdně gotickou kazatelnu, baldachýn vytesaný Matějem Rejskem, nejstarší dochovanou pražskou cínovou křtitelnici z roku 1414 či sochy gotické Kalvárie z díla řezbáře Mistra Týnského ukřižování. Nachází se zde také nejstarší varhany v Praze z roku 1673. Další zajímavostí Týnského chrámu je skutečnost, že drží prvenství v počtu renesančních a raně barokních náhrobků, kdy víc jich nenajdete v žádném jiném pražském kostele. Například zde místo svého odpočinku nalezl slavný dánský hvězdář a astronom Tycho de Brahe či husitský biskup Jan Rokycana. Pověst praví, že je zde pohřbeno i srdce Jiřího z Poděbrad, mezitím co tělo bylo pochováno do hrobky českých králů na Pražském hradě. Dle legendy zde byly pohřbeny i hlavy dvanácti ze sedmadvaceti českých pánů, kteří byli popraveni v roce 1621 na Staroměstském náměstí ...

Další výraznou dominantu Staroměstského náměstí představuje kostel sv. Mikuláše (foto v odstavci), perla pražského baroka. Dříve zde stával románský kostel a první zmínku o něm najdeme z roku 1273. Ve 14. století byl přestavěn na trojlodní baziliku. Ve 14. století zde kázal Jan Milíč z Kroměříže, než se po dostavení Týnského chrámu přesunul tam. V 18. století došlo ke zbourání původního kostela a stavbě nového dle projektu Kiliána Dienzenhofera. Kostel byl dokončen v 18. století. Za reforem Josefa II. posloužil světským účelům, kdy zde byla sýpka, archiv a nakonec koncertní síň. Do církevních rukou se navrátil roku 1871. Nejprve patřil Ruské pravoslavné církvi a poté Církvi československé husitské. Lustr ve tvaru carské koruny, vyrobený ve sklárnách v Harrachově, vážící 1400 kilogramů, ve středu se zavěšeným křišťálovým křížem připomíná dobu správy pravoslavné církve. Pravoslavné církvi jej daroval car Mikuláš II. Na hlavním oltáři se nachází obraz sv. Mikuláše z díla Karla Špillara. Možná vás napadne otázka, proč jsou v Praze dva kostely zasvěcené stejnému světci a navíc nedaleko od sebe. Pak vězte, že odpověď na tuto otázku je jednoduchá – dříve bývala jednotlivá pražská města samostatná, a to až do roku 1784. V letních měsících se v kostele konají různé koncerty.

Zmíníme také Palác Kinských, rokokový palác navržený K. I. Dientzenhoferem s růžovo-bílou omítkou. V 2. polovině 18. století se stal majetkem Štěpána Kinského, císařského diplomata, a roku 1948 z jeho balkonu promluvil k davům předseda komunistů Klement Gottwald, čím završil krizi, která vedla ke státnímu převratu. Dnes tu sídlí sbírka Národní galerie s názevm Umění Asie a Afriky.

Staroměstská radnice (foto vpravo) patří díky orloji k jedné z nejnavštěvovanějších památek Prahy. Radnice vznikla roku 1338 rozhodnutím krále Jana Lucemburského. Staré Město získalo městská práva již sto let před stavbou radnice, ale povolení postavit radnici dal až Jan Lucemburský. Jádro stavby tvoří gotický nárožní dům Wolfina z Kamene, k němuž bylo přistavěno patro s radní síní a také věž s ochozem. Až později na ni byl umístěn orloj. Radnice se s časem rozrůstala do dnešní podoby. Je tvořena komplexem několika propojených historických domů. Nejcennější částí radnice je pozdně gotická radní síň s malovaným trámovým stropem. Mezi pozoruhodné architektonické prvky radnice patří pozdně gotický hlavní portál z konce 15. století či výrazné renesanční okno svatební síně s nápisem „Praga caput regni – Praha hlava království“. Zajímavé jsou i sály – tzv. Jiříkova a Brožíkova síň.

Z ptačí perspektivy můžete pohlédnout nejen na historický střed města z 69,5 metrů vysoké radniční věže. Navštívit můžete také historické sály či podzemí. Na východní straně radnice objevíte v dlažbě bílé kříže (foto v odstavci), symboly mečů a trnové koruny, jako památku na popravu sedmadvaceti českých pánů 21. června 1621, což byl jeden z nejčernějších okamžiků historie Staroměstského náměstí. Poprava byla výsledkem prohry v bitvě na Bílé hoře.

Staroměstský orloj na věži radnice je doslova magické místo, kde se před každou celou hodinou shromažďuje dav turistů toužící vidět pochod apoštolů a další pohyblivé figurky, to vše zakončené vyzváněním zvonů na věži a troubením celé hodiny. Zároveň orloj představuje jedinečnou technickou památku starou přes šest set let, která dnes jediná na světě měří babylonský a staročeský čas. Za autora orloje bývá považován Mikuláš z Kadaně. Dle Jiráskových pověstí však orloj sestrojil mistr Hanuš, jehož poté nechali radní oslepit, aby nemohl žádný podobný orloj již sestavit. Jako pomstu mistr Hanuš orloj zastavil. Toť pověst. Mistr Hanuš z Růže orloj zřejmě prý jen zdokonalil. Také se říká, že když se orloj na delší dobu zastaví, přijdou na český národ zlé časy. Doufejme tedy, že se nebudeme moci přesvědčit o pravdivosti tohoto tvrzení. Orloj Mikuláš z Kadaně zhotovil asi roku 1410. V průběhu staletí se vzhled orloje příliš nezměnil. V roce 1865, kdy se orloj zastavil, hrozilo, že bude odstraněn. Naštěstí pro nás se našel hodinář - Ludvík Hainz, jenž dokázal orloj opravit. On i jeho potomci se stali správci orloje.

Orloj se skládá ze tří částí. Nejvýše najdete mechanické figury, zřejmě divácky nejatraktivnější část orloje. Každou celou hodinu (od 9 do 21 hodin) se ve dvou okénkách pod stříškou objeví dvanáct apoštolů, každý se svým atributem. V levém okénku z pohledu diváka se postupně objeví sv. Jakub s valchou, sv. Ondřej s křížem ve tvaru X, sv. Tadeáš s kyjem, sv. Tomáš s kopím, sv. Jan s kalichem a nakonec sv. Barnabáš se svitkem. V pravém okénku můžete spatřit sv. Petra s klíčem, sv. Matěje se sekerou, sv. Filipa s křížem, sv. Pavla s mečem a knihou, sv. Šimona s pilou a sv. Bartoloměje s kůží. Kromě figur apoštolů se dají do pohybu i ty po stranách orloje. Kostlivec tahá za provaz a zvoněním se zahajuje pochod apoštolů. Symbol smrti, kostlivec, kývá na Turka, Marnivce a Lakomce, ale všichni vrtěním hlavy dávají najevo, že ještě nechtějí zemřít. Lakomec potřásá měšcem a kývá holí a Marnivec se prohlíží v zrcadle. Turek symbolizuje další z neřestí – rozkoš. Když se zavřou okénka s apoštoly, zakokrhá zlatý kohout a poté věžní hodiny začnou odbíjet. Na orloji jsou na úrovni kalendářní desky ještě nepohyblivé sošky Filosofa s brkem, Archanděla Michaela s plamenným mečem, Hvězdáře s dalekohledem a Kronikáře s knihou. Současné figury zhotovil v roce 1948 řezbář Vojtěch Sucharda a nahradily ty, které pocházely z díla Eduarda Veselého, ale požár je roku 1945 zničil.

Orloj se člení na kalendář se zvěrokruhem a hodiny. Josef Mánes je autorem kalendářní desky s alegoriemi měsíců z roku 1865. Originál najdete v Muzeu hlavního města Prahy, nyní se zde nachází kopie Bohumila Číly z roku 1946. Orloj ukazuje celkem čtyři druhy času – čas středoevropský (staroněmecký), babylonský, hvězdný a polohy hvězdných těles. Hvězdný čas ukazuje ručička s hvězdičkou a odečítá se z římských číslicích. Babylonský neboli planetní čas ukazuje dvanáct pozlacených křivek v modrém poli, jež obloukem směřují od obvodu ke středu a najdeme na nich černé arabské číslice. Křivky rozdělují den od východu po západ slunce na dvanáct stejných dílů, které jsou ale v průběhu roku různě dlouhé. Staročeský čas se odečítá z dvaceti čtyř arabských číslic gotického tvaru na mezikruží na vnějším okraji hlavního ciferníku. Zlatá ruka ukazuje na čtyřiadvacetníku, kolik je hodin, ale zároveň se ciferník natáčí v průběhu roku. Jaký časový údaj objevíme, tedy záleží na roční době, kdy v létě jsou dlouhé dny a v zimě krátké. Staročeský čas ukazuje, kolik hodin uplynulo od západu Slunce. Čas středoevropský ukazuje sluneční ručička na římských číslicích nacházejících se na obvodu sféry. Tento čas odbíjejí hodiny až od roku 1948, dříve – před rekonstrukcí – se řídily časem staročeským, kdy se nový den počítal od západu Slunce.

Na Staroměstském náměstí a v jeho okolí ještě chvíli zůstaneme. Celetná ulice vede od Prašné brány na Staroměstské náměstí. Jedna z nejstarších pražských ulic v minulosti navazovala na obchodní stezku, která sem vedla z Kutné Hory. V místech, kde se setkává ulice Celetná a Ovocný trh, sídlila od 16. do 18. století pražská mincovna (nejbližší místo od stříbrných dolů v Kutné Hoře). Ulice nese svůj název dle caltnéřů, tj. pekařů, kteří zde vyráběli calty – pletené housky. Tato ulice je výbornou ukázkou historických slohů pražské architektury. Povšimněte si zdejších domů. Za zmínku určitě stojí dům U Černé Matky Boží (čp. 34) (foto vpravo), který představuje klenot kubistické architektury. Postaven byl v letech 1911-1912 dle návrhu architekta Josefa Gočára. Název domu je odvozen od sošky černé Madony, historického domovního znamení na průčelí domu. Dříve, do roku 1770, než bylo zavedeno číslování domů, jako orientační pomůcka sloužilo domovní znamení, jež často skrytě sdělovalo informace o postavení, zaměstnání či dokonce charakteru člověka, který dům vlastnil. V Praze lze nalézt znamení jak kamenná, štuková, dřevěná, tak i malovaná na omítkách či plechu. Najdete v něm muzeum se sbírkou kubistických děl, která jsou součástí Uměleckoprůmyslového muzea. V Sixtově domě (čp. 553/2) žil krátce Franz Kafka s rodiči. V 15. století dům patřil ochránci Jana Husa, měšťanskému politikovi Janu Theodorovi Sixtovi z Ottersdorfu. Dnešní barokní podoba domu je z 18. století. Delší dobu pak žil Franz Kafka také v domě U Tří králů (čp. 602/3). Jako poslední z budov zmíníme ještě Hrzánský palác, který je kulturní památkou. Majitelem paláce se roku 1701 stal hrabě Zikmund Hrzán z Harasova, který ho nechal přestavit ve stylu vrcholného baroka. K tomu došlo někdy kolem roku 1723. Postupně se majiteli paláce stali Vrtbové a roku 1839 Lobkowicové, kteří nechali přistavět klasicistní pavlače. Na domě je informační deska, která říká, že tu svůj textilní velkoobchod mezi lety 1906 až 1912 měli rodiče Franze Kafky.

Připravujeme pro Vás ty nejkomplexnější průvodce na českém internetu, protože chceme, abyste cestovali. Abyste objevovali svět i cizí kultury, a abyste se o tom našem světě něco dozvěděli. Neprudíme Vás žádnou reklamou, články píšeme ve svém volném čase. Pokud se Vám tento web líbí, podpořte naši práci tím, že si své ubytování v zahraničí objednáte přes vyhledávací formulář níže.

Booking.com

Nahlédněme dále do nejbližšího okolí Staroměstského náměstí, tedy do okolních uliček. V ulici Kožná najdete dům U Dvou zlatých medvědů, který se pyšní hlavně zajímavým portálem. Jde o renesanční budovu vzniklou spojením dvou domů v roce 1567. Jeho portál zdobí dva medvěci a řadí se k nejkrásnějším renesančním portálům v Praze. Na nádvoří se dochovaly arkády z 16. století. V domě se roku 1885 narodil pražskoněmecký spisovatel Egon Erwin Kisch. V ulici Havelská pak najdete další pražský kostel, kostel sv. Havla, původně z roku 1230. V kostele působil Jan Nepomucký a kázal tu i Jan Hus. Jeho dnešní barokní podoba pochází z 18. století a autorem je pravděpodobně Jan Blažej Santini-Aichel. V Havelské ulici se již od středověku rozkládalo nejznámější pražské tržiště s prodejem všeho možného. Na Betlémském náměstí najdete Náprstkovo muzeum. Vojtěch Náprstek byl podporovatel umění a založil muzeum po návratu z exilu v Americe, kam se dostal po revoluci v roce 1848. V muzeum přestavěl rodinný dům a pivovar. Dnes tu najdete etnografické síbrky z asijských, afrických a amerických domorodých kultur, předměty starých Aztéků či Mayů. Náprstkovo muzeum je součástí Národního muza, konají se tu i různé tematické výstavy. Nesmíme zapomenout zmínit Betlémskou kapli, která je rekonstrukcí původního objektu postaveného stoupenci Husova předchůdce Jana Milíče z Kroměříže v 90. letech 14. století. Byla zrekonstruována po 2. světové válce, protože v roce 1786 byla téměř celá zbořena. Mezi lety 1402 a 1412 tu kázal Jan Hus a jeho kázání se těšila obrovskému zájmu věřících.

Barokní Clam-Gallasův palác byl postaven v 1. polovině 18. století pro diplomata a neapolského místodržitele J. V. Gallase de Campo. Domovní portály lemují dva páry gigantů od Matyáše Bernarda Brauna. I vnitřní schodiště je zdobeno jeho sochami. Později se palác stal sídlem městského archivu. V Karlově ulici najdete řadu gotických a renesačních domů, bývala totiž ve 12. století součástí Královské cesty. Klementinum je bývalý dominikánský klášter u sv. Klementa a odsud tak název budovy. Fungoval jako jezuitská kolej, později jako pražská univerzitní knihovna a dnes Národní knihovna. Můžete tu navštívit koncerty klasické hudby, které se pořádají v krásné Zrcadlové kapli. V novorenesanční budově staré vodárny se nachází Muzeum Bedřicha Smetany. Muzeum skýtá sbírky dokumentů, dopisů i hudebních nástrojů spojených s nejznámějších českým skladatelem.

Pokračujme do dalších částí Starého Města. Jednou z významných dominat je Prašná brána (foto vpravo), stojící nedaleko náměstí Republiky na začátku ulice Na Příkopě. Brána tu stávala už ve 13. století a byla jedním ze 13 vstupů do Starého Města a součástí staroměstských hradeb. Tudy vcházely na území města průvody českých králů. Hradby nakonec ztratily na významu založením Nového Města a brána přestala být udržována a velmi zpustla, dokonce se jí tou dobou začalo říkat Odraná. Tahle „odraná“ brána dělala městu ostudu, a proto se rozhodlo o výstavbě nové věže. Základní kámen dnešní věže byl položen roku 1475 za vlády Vladislava Jagellonského, ale věž svůj význam postupně pozbyla a stala se nevýznamnou. Současný název Prašná získala v 18. století, kdy sloužila jako skladiště střelného prachu. Dnes pozdně gotická brána je vysoká 65 metrů, vyhlídkový ochoz se nachází ve výšce 44 metrů a vede na něj 186 schodů. Dnešní podoba pochází z 2. poloviny 19. století a byla postavena po vzoru Staroměstské mostecké věže. Průčelí zdobí sochy panovníků a znaky zemí, kterým vládli. Najdete tam tak Karla IV., Přemysla Otakara II., Jiřího z Poděbrad nebo Vladislava II. Věž můžete navštívit a z jejího vyhlídkového ochozu se vám naskytne panoramatický výhled na celé Staré Město.

Prašná brána leží na hranici Starého a Nového Města. Tou novou částí už je přilehlé náměstí Republiky. Krátce se o něm zmíníme v této části, protože přímo hraničí se Starým Městem. Náměstí Republiky (foto pod odstavcem) leží v místech někdejšího hradebního příkopu a jeho dnešní podoba pochází z 2. poloviny 19. století, kdy byly zbourány staré pražské hradby. Na náměstí najdete dva velké obchodní domy – Kotvu a moderní Palladium (foto pod odstavcem), jehož součástí jsou i kanceláře a zábavní instituce. Na náměstí dále kromě kostela sv. Josefa najdete Obecní dům (foto v odstavci a pod ním), nejznámější secesní stavbu v Praze, sloužící reprezentačním účelům a kulturním akcím. Na místě dnešního Obecního domu kdysi stávala rezidence českých králů, Králův dvůr, který nechal roku 1380 vybudovat Václav IV. jako své sídlo a dům sloužil i dvořanům. Po něm zde sídlila i celá řada jiných pražských králů – Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad, Vladislav Jagellonský. Z původního Králova dvora se dodnes příliš nedochovalo, všechny budovy v areálu byly zbořeny na začátku 20. století. Výstavba dnešního secesního skvostu trvala mezi lety 1905 až 1912 a její podoba je výsledkem architektonické soutěže. Odehrály se tu i některé významné události československé historie. 28. října 1918 tu byla vyhlášena samostatnost Československa a v listopadu 1989 tu proběhlo první setkání dosavadní komunistické vlády s představiteli Občanského fóra v čele s Václavem Havlem. Rozsáhlá rekonstrukce domu proběhla mezi lety 1994 a 1997. V interiéru Obecního domu najdete nejen restauraci, ale i několik sálů, z nichž největší je Smetanova síň sloužící jako koncertní síň pro 1 200 posluchačů. Své koncerty tu hraje hlavně Symfonický orchestr hl. m. Prahy., ale probíhají tu i koncerty Pražského jara a jiné. Interiéry jsou zdobeny díly nejvýznamnějších českých umělců začátku 20. století, včetně Alfonse Muchy. Jsou možné i prohlídky s průvodcem.



Naproti Obecnímu domu najdete dům U Hybernů. Tady stával původně barokní kostel ze 17. století s přilehlým klášterem irských františkánů – irským františkánům se říkalo hybernové podle latinského názvu pro Irsko – Hybernia a odsud ten název. Klášter byl zrušen v rámci josefínských reforem roku 1785, následně tady svá představení hrálo divadlo Bouda, jedno z prvních pražských divadel. Později byla budova přestavěna na celnici, tato přestavba probíhala mezi lety 1811 a 1813. Dnešní empírová podoba pochází ze začátku 19. století. Dlouho pak objekt sloužil jako výstavní síň pro různé výstavy, od roku 2006 tady hraje své muzikály Divadlo Hybernia. Na střeše domu je přístupná terasa s vyhlídkou.

A poslední budovou na náměstí Republiky je budova České národní banky, která ve srovnání s přilehlým Starým Městem svým funkcionalistickým stylem působí jako pěst na oko. Na místě od roku 1900 stávala Živnostenská banka, ale protože byla pro bankéře malá, uvažovalo se o vybudování ještě většího bankovního paláce. A tak se vykoupili přilehlé pozemky s hotely Modrá hvězda a Černý kůň. Architektonickou soutěž vyhrál významný královéhradecký architekt Josef Gočár, jehož návrh se ale bance i městu jevil jako nákladný a šanci tak dostal František Roith, který skončil se svým levnějším návrhem druhý. Od roku 1993 tu sídlí Česká národní banka.

Právě zde, na Náměstí republiky u Obecního domu a Prašné brány, začíná Královská cesta, která představuje zřejmě nejkrásnější prohlídkovou trasu historickým centrem. V minulosti se po ní ubíraly korunovační průvody českých králů a královen při jejich cestě na Pražský hrad. Začátek Královské cesty se nachází na náměstí Republiky u Obecního domu, kde kdysi stával Králův dvůr, rezidence českých králů. Cesta měří kolem tří kilometrů. Po projití Prašnou bránou cesta pokračuje Celetnou ulicí, přes Staroměstské náměstí, Malé náměstí, Karlovou ulicí, přes Křižovnické náměstí dále po Karlově mostě až na Malostranské náměstí. Dále cesta vede vzhůru Nerudovou ulicí, přes Hradčanské náměstí na Pražský hrad do katedrály sv. Víta.




Od České národní banky pokračuje obchodní ulice Na Příkopech s celou řadou obchodů, která vás dovede až na Václavské náměstí. O této části se více dočtete v sekci věnované Novému Městu. Všechna výše uvedená místa se nacházejí v okolí stanice metra Náměstí Republiky. A pokračujme do dalších míst Starého Města. V ulici Malá Štupartská najdete pěkný barokní kostel sv. Jakuba, který byl původně součástí gotického kláštera minoritů. Barokní přestavba je z 2. poloviny 17. století. Kostel má 21 oltářů zdobených velkými českými mistry. V kostele se nachází krásný náhrobek hraběte Vratislava z Mitrovic z roku 1716. O hraběti se tvrdí, že byl údajně pohřben zaživa. Jeho kostka byla totiž nalezena sedící v hrobce. Vpravo od vchodu najdete mumifikovanou ruku, která tu je už několik staletí. Prý od doby, kdy se jeden zloděj pokusil ukrást sošku Panny Marie na hlavním oltáři. Ale P. Marie ho chytila za ruku a držela ji tak pevně, že mu ji museli odříznout. V kostele se pro skvělou akustiku často konají koncerty.

Na malém prostranství s názvem Ovocný trh kdysi stávalo tržiště, kde se prodávalo ovoce a zelenina. Tržiště zde je doloženo už od 13. století, dnešní název pochází z 2. poloviny 19. století. Na Ovocném trhu najdete další z řady významných pražských budov. Stojí tu Stavovské divadlo, které dal postavit hrabě Nostic v roce 1783 a je ukázkou pražského klasicismu. Divadlo je také spojeno s hudebním skladatelem W. A. Mozartem, právě tady totiž roku 1787 měla premiéru jeho opera Don Giovanni a sám Mozart při té příležitosti dirigoval orchestr. Později tady poprvé zazněla hra Fidlovačka, která se stala součástí české národní hymny. Druhou budovou na Ovocném trhu je Karolinum, které je srdcem univerzity založené Karlem IV. v roce 1348. Z původní budovy se toho ale dochovalo málo. Probíhají tu různé výstavy.

Pražská židovská čtvrť – Josefov

Ve středověku existovaly na Starém Měste dvě oddělené židovské obce. Židé ze západu se usídlili v okolí Staronové synagogy, Židé z Balkánu a Byzance v místech dnešní Španělské synagogy. Obě osady postupně splynuly a soustředily se do uzavřeného ghetta. Pražští Židé po staletí trpěli diskriminací, v 16. století museli na šatech dokonce nosit žluté kolečko, symbol hanby. Diskriminaci částečně odstranil Josef II., po němž pak židovské město získalo svůj název. Roku 1850 se ghetto stalo součástí Prahy. V 90. letech 19. století se rozhodlo, že objekty ghetta budou zbořeny, protože nedostatečné hygienické zázemí ohrožovalo zdraví obyvatel. Zachována zůstala jen stará radnice, syngagogy a Starý židovský hřbitov. Spousta zdejších budov má velkou symboliku.

Židovská čtvrť se rozkládá na pravém břehu Vltavy v oblasti mezi Mánesovým mostem a mostem M. R. Štefánika. První budovou, kterou zmíníme, bude Rudolfinum (foto v textu a pod ním) na Alšově nábřeží. Dnes je sídlem Pražské filharmonie a jednou z dominant na březích Vltavy. Koná se tu řada významných koncertů klasické hudby, včetně Pražského jara. Rudolfinum bylo postaveno v 2. polovině 19. století a pojmenováno podle korunního prince Rudolfa Habsburského. Je skvělou ukázkou české novorenesance. Balustrádu zdobí sochy významných umělců Rakouska, Německa a Česka. Krátce po 2. světové válce tu zasedal československý parlament. Pravidelné výstavy pořádá též Galerie Rudolfinum.



Uměleckoprůmyslové muzeum využívající zkratku UMPRUM bylo založeno roku 1885 ve stylu francouzské novorenesance. Zdejší sbírka skla patří k největším na světě, nechybí v ní výrobky z doby baroka, středověké i benátské sklo i moderní skleněné výrobky z 19. a 20. století. Dále jsou tu sbírky gobelínů, míšeňského porcelánu, sbírky tisku i tkanin a také nábytku.

V židovském městě samozřejmě nechybí synagogy, zmíníme třeba Pinkasovu synagogu založenou v 2. polovině 15. století rabínem Pinkasem, později rozšířenou. Významné jsou zdejší vykopávky s pozůstatky rituálních lázní (mikve). Synagoga slouží jako památník českých a moravských občanů Židů, kteří byli vězněni v Terezíně. Jejich jména jsou ručně napsána na zdech synagogy. V interiéru je k vidění i sbírka dětských kreseb z Terezína. Další je Klausová synagoga. Název říká, že tu kdysi stávala řada malých židovských škola modliteben zvaných klausy. V barokní budově jsou dnes soustředěny hebrejské spisy a výstavují se sbírky dokládající židovské tradice a zvyky ve střední Evropě od raného středověku. Řada artefaktů je spojena se slavnými postavami pražského židovského života, třeba s rabbi Löwem, který podle pověsti vyrobil golema. Další je Vysoká synagoga, jejíž stavbu financoval stejně jako řadu dalších primas Židovského města Mordechaj Maisel v 2. polovině 16.století. Původně byla synagoga komplexem spojeným s přilehlou Židovskou radnicí. Radnice je jednou z mála památek, které se zachovaly po asanaci této části Prahy. Právo postavit tuto věž získala židovská obec za pomoc při obraně Karlova mostu proti Švédům v roce 1648. Nejstarší dochovanou synagogou v Evropě postavenou kolem roku 1270 je Staronová synagoga (foto v odstavci). Přežila pražské požáry i asanaci čtvrti a stala se útočištěm pražských Židů, čímž je až do dnešních dní. Staronová synagoga je spojena i s postavou rabbiho Löwa, což byl filozof a filolog žijící v 2. polovině 16. století, o němž se říkalo, že má magické schopnosti. Podle legendy vytvořil z hlíny golema a vdechl mu život vložením magického šému. Z golema se ale stal zuřivec, a tak mu rabbi Löw šém sebrat a nehybného golema ukryl na půdě Staronové synagogy. V synagoze je k vidění Löwovo křeslo, na kterém sedával a zajímavý je také svatostánek, který ukrývá posvátné svitky tóry. Další synagogou je Maiselova synagoga postavená jako soukromá modlitebna pro nesmírně bohatého primase Mordechaje Maisela a jeho rodiny. Maisel byl významnou osobností pražské židovské komunity a financoval stavbu synagog, nemocnice i zařídil dláždění židovských ulic. Jako bankéř půjčoval peníze i císaři Rudolfu II., který z nich financoval války proti Turkům. Původní synagogu zničil požár, ta dnešní je nová novogotická s cimbuřím ze začáku 20. století. Dnes se v synagoze nachází soubor židovského stříbra a dalších předmětů od dob renesance dodneška, které jsou mimochodem židovskými klenoty, původně zkonfiskovanými nacisty. V židovské čtvrti najdete i několik křesťanských kostelů a také řadu domů z 19. a 20. století ve stylu kubismu, které nemají v Evropě obdobu.

Za návštěvu rozhodně stojí Starý židovský hřbitov, který byl více než 300 let hřbitovem pouze pro Židy. Byl založen roku 1478. Pro nedostatek místa byli mrtví ukládáni nad sebe, někdy až ve 12 vrstvách. Dnes je tu na 12 tisíc náhrobních kamenů, ale počet pohřbených se odhaduje na mnohonásobně víc. Poslední zesnulý tu byl pochován roku 1787. Nejnavštěvovanějším náhrobním kamenem je přirozeně náhrobek rabbiho Löwa.

Poslední, na co upozornímě v židovské čtvrti, je klášter sv. Anežky České. Tento klášter klarisek založila ve 13. století Anežka, sestra krále Václava I., později kanonizována. Klášter je jedním z nejstarších gotických objektů v Čechách, zrušen v 2. polovině 18. století. Později byl zrekonstruován a dnes se v něm nachází sbírka středověkých plastik a obrazů z doby od 13. do 16. století, která je součástí Národní galerie. Ještě zmíníme, že v židovské čtvrti najdete taky luxusní nákupní třídu Pařížská, kde si většina z nás nic nekoupí.

Hradčany

Hradčany jsou pražskou čtvrtí, která se nachází na vrcholu kopce na levé straně Vltavy a rozprostírá se kolem komplexu Pražského hradu. Naskytnou se vám odsud nádherné výhledy na Prahu. Hradčany se díky výhodné poloze na kopci nad Vltavou staly centrem země ovládané Přemyslovci. V prostoru obehnaným hradbami vyrostl palác, kostely a klášter a roku 1320 tu bylo založeno město s názvem Hradčany.

Pražský hrad (foto pod odstavcem) je dominantou Hradčan, ale i celé Prahy. Hrad tu stával už za Přemyslovců, byl několikrát přestavován, nejvíce za vlády Karla IV. a Vladislava Jagellonského. Po požáru v 16. století dostal hrad renesanční přestavbu a velký rozkvět zažil za vlády Rudolfa II. Od roku 1918 tu sídlí prezident republiky. Zajímavá je výměna stráží (foto vpravo), která probíhá každou hodinu, nejzajímavější je v poledne, kdy ji doprovází fanfáry. Pražský hrad je rozsáhlý komplex, na jehož návštěvu si nechte klidně celý den, budete-li chtít projít všechny jeho části. Postupnými úpravami a přístavbami vznikl z hradiště z 9. století jeden z největších hradních komplexů na světě, který je společně s historickým centrem Prahy zapsán na seznamu UNESCO.



Pražský hrad má několik částí, které lze samostatně navštívit. První z nich je Obrazárna Pražského hradu. Ta vznikla až v 2. polovině 20. století přestavbou konírny a měla za cíl soustředit díla z doby vlády Rudolfa II. Převážnou část sbírek tvoří obrazy z doby od 16. do 18. století, jsou tu ale i sochy. Mezi nejznámější díla patří Tizianova Toaleta mladé ženy či Rubensovo Shromáždění olympijských bohů. Obrazárna vystavuje i celou řadu Rudolfových portrétů. Vidět tu jsou také zbytky prvního hradního kostela z 9. století, založeného knížetem Bořivojem.

Další částí je Prašná věž též zvaná Mihulka. Ta pochází z konce 15. století, kdy byla součástí obranného systému města. Při požáru v 16. století byla poničena, později obnovena a sloužila jako obydlí a dílna puškaře a zvonaře Tomáše Jaroše, který tu roku 1549 odlil největší pražský zvon Zikmund pro věž katedrály sv. Víta. Za vlády Rudolfa II. byly ve věži laboratoře alchymistů a právě tady Edward Kelly a spol. prováděli pokusy o přeměnu olova ve zlato či o objevení elixíru mládí. Za švédské okupace roku 1649 v hradě explodoval střelný prach, který ji vážně poškodil, ale i nadále pak sloužila jako sklad střelného prachu. Později byla upravena na byty pro kostelníky svatovítské katedrály. Je tu expozice vystavují několik etap našich vojenských dějin.

Bazilika a klášer sv. Jiří (foto vpravo) byla založena knížetem Vratislavem v 10. století a jde o nejlépe dochovaný románský kostel v Praze. Kostel byl mnohokrát rekonstruován, dnešní červené barokní průčelí pochází ze 17. století. V kostele je pochována sv. Ludmila, první křesťanská mučednice v Čechách. Kromě ní tu jsou pohřbeni i další Přemyslovci – Vratislav či Boleslav II.

Velkým turistickým lákadlem areálu Pražského hradu je Zlatá ulička (foto pod textem). Krátká úzká ulička pojmenovaná podle zlatníků, kteří tu žili v 17. století, je dokonalou ukázkou malebnosti staré Prahy. Jednu stranu uličky lemují malinké pestře zbarvené domky vestavěné přímo do hradeb. Pocházejí z konce 16. století a byly postaveny pro 24 hradních střelců Rudolfa II. Až po nich se sem nastěhovali zlatníci a domky si přestavěli. V 19. století se pak domky staly sídlem chudiny a nekalých živlů. Zbývající obyvatelé byli přestěhování v 50. letech 20. století a ulička byla zrestaurována do původní podoby. Žili zde i někteří čeští spisovatelé, třeba Jaroslav Seifert či Franz Kafka. Nejstarším zdejším domem je čp. 20, v řadě domků dnes sídlí obchody se suvenýry. Protože se uličce říkalo Zlatá, existovaly pověsti, že právě tady bylo středisko Rudolfových alchymistů. Ti ale ve skutečnosti sídlili ve Vikářské uličce.



Když projdete Zlatou uličkou od katedrály, narazíte na starou věž Daliborku (foto vpravo). Ta byla součástí opevnění postaveného Vladislavem Jagellonským a jeho znak je stále vidět na vnější věži. Věž sloužila jako vězení a je pojmenována po prvním vězni Daliborovi z Kozojed, mladému rytíři odsouzenému k smrti za to, že se ujal poddaných ze sousedního panství. Na smrt čekal právě ve zdejší podzemní kobce. Pověst říká, že se ve vězení naučil hrát na housle a lidé chodili poslouchat jeho hraní, za což ho odměňovali jídlem a pitím, které mu spouštěli po laně. Příběh zpracoval Bedřich Smetana v opeře Dalibor a píše o něm i Alois Jirásek. Pověst dala základ pořekladlu, že „bída naučila Dalibora housti.“

Další částí areálu je Lobkovický palác. Jde o další z řady pražských paláců. Byl vybudován po požáru v roce 1541, který zničil celé Hradčany. Dnešní vzhled paláce pochází z jeho přestavby v 17. století. Interiér skýtá řadu krásných sálů, třeba hodovní síň ze 17. století. Palác byl jednu dobu součástí Národního muzea, později se ale vrátil do rukou rodu Lobkoviců. Dnes v něj najdete cenné knížecí sbírky obrazů, užitného umění, notové zápisy Beethovena či Haydena i hudební nástroje. Nedaleko odsud pak najdete Muzeum hraček, údajně druhé největší na světě. Skýtá exponáty hraček z období od starověkého Řecka do současnosti.

Dominantou areálu Pražského hradu je katedrála sv. Víta (foto v odstavci a pod ním), jedna z dominant celé Prahy. Její stavba začala v roce 1344 na příkaz Jana Lucemburského a na její výstavbě se podílel Matyáš z Arrasu, později nahrazen Petrem Parléřem. Úplného dokončení se katedrála dočkala až v 19. a 20. století, kdy se na její výzdobě podílela celá řada umělců a architektů. Do chrámu se vstupovalo Zlatou bránou, která se ale dnes užívá jen při zvláštních příležitostech. Katedrálu je možné navštívit v rámci prohlídek, připravte se na fronty. A co je v katedrále k vidění? Kněžiště je ze 14. století a postavil ho Petr Parléř. Dále tu najdete okno zdobené pracemi Alfonse Muchy. V katedrále je pochována i celá řada českých králů, a to včetně Karla IV. a jeho čtyř žen. V královském mauzoleu zas odpočívá Ferdinand I. se ženou a synem Maxmiliánem II. Jedinečná je i kaple sv. Václava, jejíž stěny zdobí fresky s výjevy z bible a ze života sv. Václava. Na pravé straně svatováclavské kaple jsou dveře zamčené sedmi zámky, které vedou na schodiště do Korunní komory, kde jsou uchovávány české korunovační klenoty, které jsou k vidění jen při výjimečných příležitostech. Klíče od komory má sedm hlavních představitelů země. Klenoty jsou souborem předmětů ze sbírky Svatovítského pokladu, které sloužily jako insignie vlády a moci českých králů. Jejich součástí je Svatováclavská koruna, královské žezlo, královské jablko a pak kožená pouzdra na klenoty, poduška pod korunu, korunovační plášť s hermelínovými doplňky. Svatováclavskou korunu nechal ve 14. století vyrobil Karel IV. ke své korunovaci českým králem, což z ní činí čtvrtou nejstarší v Evropě. Zbývající předměty přibyly později. Klenoty jsou národní kulturní památkou.



Pokračujme do Starého královského paláce, který byl už od 11. století sídlem českým knížat. Celý objekt pochází ze tří architektonických období. Na jeho přestavbě se pak podílelo několik českých králů. S královským palácem je spojována i pražská defenestrace roku 1618. Právě sem totiž vtrhli protestanti nespokojení se zvolením netolerantního habsburského arcivévody Ferdinanda českým králem. Po konfliktu byli katoličtí místodržící Jaroslav Bořita z Martinic a Vilém Slavata společně s písařem Filipem Fabriciem vyhozeni z okna. Pád z 15metrové výšky přežili díky dopadu do hromady odpadků. Tato událost byla signálem pro vypuknutí třicetileté války. V paláci fungoval sněm, jakýsi středověký parlament. Ten byl zničen požárem v 16. století a v témže století byl i přestavěn. Zajímavá je síň nových zemských desek, kterou zdobí znaky úředníků, kteří zde pracovali mezi 16. a 18. stoletím. Dominantou paláce je Vladislavský sál s krásnou žebrovou klenbou, která je dílem Benedikta Rieda z konce 15. století. Dnes se v něm konají významné státní události, třeba v něm přísahu skládají čeští prezidenti.

Pražský hrad skýtá i několik zahrad. Jižní zahrady jsou komplexem několika menších zahrad. Nejstarší z nich je Rajská zahrada z 16. století, doplněna o století později pavilonem pro císaře Matyáše. Na jeho stropě jsou barevné znaky 39 zemí habsburského císařství. Další částí je Zahrada Na Valech, právě sem dopadli oni pánové při pádu z okna při pražské defenestraci. Dva obelisky zobrazují místo dopadu. Do Rajské zahrady vede monumentální schodiště a je tu také vyhlídková terasa. V Královské zahradě Pražského hradu se nachází Belvedér (také Letohrádek královny Anny), který dal postavit Ferdinand I. pro svou milovanou ženu Annu a je jedním z nejkrásnějších děl renesance v Čechách. Pochází z 16. století. Před letohrádkem uprostřed zahrady stojí tzv. Zpívající fontána taktéž z 16. století. Název je odvozen od melodického zvuku vody vznikajícího při dopadu do bronzové nádrže. Kolem fontány byly v 16. století vysázeny první tulipány ve střední Evropě. Řadu uměleckých děl z letohrádku ukradla švédská vojska. Dnes se v letohrádku konají výstavy. Sama Královská zahrada, ve které se letohrádek nachází, nabízí ukázky zahradní architektury 16. století, byla ale mnohokrát předělávána. Kromě letohrádku královny Anny v ní najdete i Míčovnu z 16. století zdobenou sgrafity.

Jízdárna Pražského hradu pochází ze 17. století a od 20. století funguje jako výstavní prostory. Přiléhá k ní i zahrada, ze kterého je pěkný pohled na katedrálu. Arcibiskupský palác (foto v odstavci) je dalším hradčanským palácem. Koupil ho král Ferdinand I. v 16. století pro prvního katolického arcibiskupa a dodnes v něm sídlí arcibiskupové. Po bitvě na Bílé hoře symbolizoval katolickou nadvládu nad městem i českými zeměmi. Český šlechtic František Šternberk založil Společnost vlasteneckých přátel umění v Čechách a její sídlo bylo ve Šternberském paláci postaveném na začátku 18. století. Po válce začal tento barokní palác hostit sbírky starého evropského umění Národní galerie. K vidění tu jsou díla velkých mistrů – Rembrandtův Učenec v pracovně, El Grecova Hlava Krista, Dürerova Růžencová slavnost a celá řada dalších. Zajímavý je i zdejší čínský kabinet, který sloužil jako intimní přijímací pokoj stranou velkých sálů. Martinický palác se stejně jako ten Šternberský nachází na Hradčanském náměstí. Jeho omítka je zdobena starými sgrafity líčícími scény ze Starého zákona. Martinický palác nechal rozšířit Jaroslav Bořita z Martinic, jeden z královských místrodržících vyhozený z okna roku 1618. Stará pověst říká, že mezi jedenáctou večer a půlnocí se tu objevuje ohnivý černý pes, který doprovází chodce až k Loretě. V muzeu je malé muzeum hudební nástrojů a lze si ho prohlédnout v rámci prohlídek. Dalším palácem na Hradčanském náměstí je renesanční Schwarzenberský palác. Palác byl postaven ve stylu florentské renesance a vybudoval ho pro rod Lobkoviců jeden italský architekt. Roku 1719 ho koupili Schwarzenbergové. Dnes v něm sídlí sbírka barokního umění Národní galerie. Na Hradčanském náměstí hned před branou do hradu je socha prvního československého prezidenta T. G. Masaryka.

Na Loretánském náměstí najdete Kapucínský klášter. Šlo o první kapucínský klášter postavený v roce 1600. Klášter je visutou krytou chodbou spojený se sousední Loretou. Klášterní kostel proslul zázračnou soškou Madony s dítětem. Ta se tak líbila císaři Rudolfu II., že požádal, aby mu ji kapucíni darovali do jeho soukromé kaple. Mniši souhlasili, ale soška se sama celkem třikrát vrátila zpět na své původní místo. Císař to nakonec vzdal. O Vánocích je tu instalován skvostný barokní betlém. Loretánské náměstí dostalo název podle Lorety. Loreta byla založena v roce 1626 a stala se významným poutním místem. U jejího zrodu stála česká šlechtična Kateřina z Lobkovic. Srdcem komplexu je kopie domku, který údajně patřil P. Marii. Chýše byla obestavěna ambity. Za vlády Ferdinanda II. se šířily zázračné příběhy o Loretě, které byly snahou o rekatolizaci země. Součástí Lorety je několik kaplí a také se tu ukrývá Loretánské poklad, jehož součástí je třeba monstrance ze zlaceného stříbra posázená diamanty. Do ní se ukládala hostie. Na Loretánském náměstí ještě zmíníme Černínský palác s přilehlou zahradou. Palác byl postaven roku 1668 pro hraběte H. J. Černína z Chudenic, císařského velvyslance v Benátkách. V 19. století zchudlý rod Černínů prodal palác státu, který tu zřídil kasárna a dnes v něm sídlí Ministerstvo zahraničních věcí. V paláci také zemřel Jan Masaryk, syn T. G. Masaryka po pádu z okna ve své koupelně. Jeho smrt je dodnes obklopena tajemstvím.

Strahovský klášter byl založen ve 12. století a svou rozlohou tehdy soupeřil se samotným sídlem českých panovníků. Ve 13. století byl po požáru goticky přestaven, později barokně upraven. Perlou Strahovského kláštera je zdejší knihovna (foto vpravo) v jednom ze zdejších sálů. Ta je stará přes 800 let. Nejenom že je krásně zdobena nástropními malbami, ale upoutá vás i samotná knihovna se starými svazky ze zrušeného kláštera v Louce na Moravě. V Teologickém sále je k vidění také jeden z astronomických glóbů ze 17. století. Klášter je možné navštívit v rámci prohlídek.

U hradu ještě zmíníme Jelení příkop, což je přírodní rokle pod hradem. Za Ferdinanda I. byl příkop přemostěn Prašným mostem, který spojoval hrad s Královskou zahradou. Název jelení pochází od toho, že za Rudolfa II. sem byla vysazena divoká zvěř určená pro lovy. 8. května 1945 bylo na rampě nad Jelením příkopem postříleno na 21 českých zajatců a civilistů nacisty. Poté byl příkop veřejnosti zavřen a otevřen až za Václava Havla, kdy proběhla jeho rekultivace. Nesmíme zapomenout na Staré zámecké schody (foto vpravo), které proslavil ve své písni Karel Hašler. Schody spojují Malou Stranu s východní částí Pražského hradu. Původně tu byly vybudovány už v 17. století, současná podoba je z 19. století. Jsou jednou z přístupových cest k hradu.

Malá Strana

Malá Strana skýtá barokní paláce a staré domy a její původ sahá do 13. století. Rozprostírá se na svazích pod Pražským hradem. Centrem je Malostranské náměstí. Jde o jednu z nejstarších a nejpůsobivějších částí Prahy vzniklou v podhradí Pražského hradu, kde časem převládla šlechtická sídla, církevní a diplomatické instituce. Všechna místa jsou dostupná ze stanice metra Malostranská.

První zastávkou bude Valdštejnský palác (foto pod odstavcem) s přilehlou zahradou, který je dalším ze známých pražských paláců. Barokní palác je pomníkem vojevůdce Albrechta z Valdštejna, který sehrál významnou roli v třicetileté válce za vlády císaře Ferdinanda II. Štýrského. Protože ale Albrecht začal prahnout po císařské koruně, byl císařem nechán v Chebu zavražděn. Albrecht z Valdštejna vybudoval tento palác mezi lety 1624 až 1630 a chtěl dokonce zastínit jeho velkolepostí i Pražský hrad. Aby mohl stavbu provést, vykoupil pozemek o 23 domech, třech zahradách a městské cihelně. Původně nevýznamný a chudý český šlechtic se výhodnými sňatky i koupěmi domohl značného majetku i postavení na císařském dvoře. Na výzdobě paláce pracovali téměř samí italští umělci. Palác je souborem budov se dvěma nádvořími, konírnou s dalším dvorem a dalšími budovami kdysi určenými pro pážata. K paláci přiléhá velká zahrada, která se pyšní velkolepým arkádovým pavilonem sala terrena, kde se občas konají koncerty a kdysi tu stoloval sám Albrecht. Zahrada je ve formě francouzského parku s živými ploty, sochami, voliérou, grottovou stěnou a vodní nádrží s rybami. Bronzové sochy jsou kopiemi těch původních, které ukořistili Švédové v roce 1648. Palác je zdarma přístupný veřejnosti o víkendech, vstupuje se do něho z Valdštejnského náměstí. Valdštejnská zahrada je volně přístupná. Dnes je palác národní kulturní památkou a sídlí v něm senát České republiky.



V Josefské ulici zmíníme kostel sv. Tomáše, původně gotický dokončený ve 14. století. Významnou roli měl kostel za vlády císaře Rudolfa II. A bylo tak zde pohřbeno několik členů Rudolfova dvora. V 1. polovině 18. století byl zasažen bleskem a následně přestaven barokně K. I. Dientzenhoferem. Nad zdejším oltářem uvidíte obraz Umučení sv. Tomáše od Rubense. Hlavním prostranstvím Malé Strany je Malostranské náměstí s podloubím. Jejím centrem je už od 13. století a původně bylo tržištěm u Pražského hradu a ve spodní části se nacházela šibenice a pranýř. Původně tu vznikly gotické domy, dnes barokně a renesančně přestavěné. Náměstí dominuje barokní kostel sv. Mikuláše. Výstavba chrámu probíhala mezi lety 1703 a 1761 a je dílem otce a syna Dientzenhoferových, velkých barokních architektů. Obrazy a fresky uvnitř chrámu jsou dílem špičkových umělců své doby. Naproti chrámu je neoklasicistní Lichtenštejnský palác, před ním sloup s Nejsvětější trojicí, který připomíná morovou epidemii roku 1713. Dále je tu Malostranská radnice, Šternberský palác, palác Smiřických a barokní Kaiserštejnský palác, ve kterém na začátku 20. století žila sopranistka Ema Destinnová, kterou připomíná pamětní deska.

Nerudova ulice dostala jméno podle spisovatele Jana Nerudy, autora skvělých Povídek Malostranských, jejichž děj se odehrává právě na Malé Straně. Neruda mezi lety 1845 až 1857 bydlel v domě U Dvou slunců (čp. 47). V Nerudově ulici najdete Muzeum Montanelli, jedno z mála pražských soukromých muzeí, které prezentuje moderní umění v historickém prostředí. Zdejší domy jsou zdobeny heraldickými znaky a zvířaty, které před zavedením čísel popisných fungovaly jako značení domů. Najdete tu další škálu pražských paláců (Kolovratský palác, Thunovský palác aj.), muzeum Historické lékárny a staré domy z Nerudových dob.





V Karmelitánské ulici se nachází Vrtbovský palác s krásnou barokní zahradou, z jejíhož nejvyššího bodu je krásný výhled na Pražský hrad a Malou stranu. Zahrada byla navržena v 1. polovině 18. století a zdobí ji scohy antických bohů a kamenné vázy od Matyáše Bernarda Brauna. Ve stejné ulici najdete také kostel Panny Marie Vítězné, první barokní stavbu v Praze, která je dílem italského architekta a dokončena byla roku 1613 pro německé luterány. Najdete tu mramorový oltář se skleněnou schránkou, která ukrývá Pražské jezulátko (il Bambino di Praga). To je vosková soška, které jsou připisovány zázračné schopnosti a jde o vůbec jednu z nejúctívanějších model katolického světa. Ze Španělska ji roku 1628 přivezla Polyxena Lobkovicová, která ji darovala karmelitánům. Ke kostelu přiléhá Muzeum Pražkého jezulátka, které přibližuje jeho historii.

Maltézské náměstí dostalo název podle převorství maltézských rytířů. Najdete na něm fontánu z 1. poloviny 18. století připomínající konec morové epidemie. Stávaly tu původně renesanční domy bohatých měšťanů, v 17. a 18. století je ale dostala do rukou bohatá katolická šlechta a vybudovala si tu barokní paláce, z nichž největší je Nostický palác ze 17. století, ve kterém dnes sídlí Ministerstvo kultury. V dalších honosných palácích se nachází ambasády. Velkopřevorskému náměstí dominuje Velkopřevorský palác, bývalé sídlo maltézských rytířů z 20. let 18. století. Na zdi Maltézské zahrady se zhruba od 60. let 20. století objevují nápisy – nejprve to byly vzkazy pro Jana Wericha, který bydlel na Kampě, později protestní nápisy odpůrců sovětské okupace a ještě později pak milostné básně. Po smrti Johna Lennona roku 1980 kdosi využil zeď jako vytvoření Lennonova náhrobku. Napsal sem Za Johna Lennona a nakreslil kříž a k náhrobku pak lidé nosili svíčky či květiny se vzpomínkou na Lennona. Později sem další lidé přidávali Lennonova životopisná data, fotky apod., později se tu začaly objevovat graffiti inspirované Lennonem či útržky textů Beatles. Dnes se proto zdi říká Lennonova zeď (foto v odstavci). Ještě upozorníme na České muzeum hudby v někdejším barokním kostele ze 17. století. Exponáty přibližují populární hudbu, staré hudební nástroje, ale i filmové a televizní nahrávky a fotky.

Ostrov Kampa odděluje od Malé Strany rameno Vltavy známé jako Čertovka (foto vpravo a pod odstavcem). O Čertovce se říká, že tu prý v 19. století vlastnila dům jedna žena s ďábelskou povahou a podle ní prý dostala svůj název. Staletí Čertovka sloužila jako mlýnský náhon a dodnes tu zbyly zbytky tří starých mlýnů, včetně zrestaurovaného Velkopřevorského mlýna. Na ostrově Kampa byl ve středověku park, pralo se tu prádlo. V 17. století zas ostrov proslul hrnčířskými trhy, z této doby se dochovalo několik domů. Většinu rozlohy ostrova zabírá park.




Karlův most je další z mnoha dominant Prahy. Nejstarší a nejslavnější pražský most, ale také nejstarší a nejvýznamnější mostní stavba Evropy, která snad úplně magicky láká turisty, malíře, muzikanty a prodejce. Kdo z turistů (nejen) navštívil Prahu a neprošel se po Karlově mostě? Skutečností je, že Karlův most naprosto fascinuje lidi, jak jinak si vysvětlit, že je na něm snad většinu dne tak živo? Kromě vlastního půvabu a zajímavé sochařské výzdoby nabízí i zajímavé pohledy na Vltavu a její okolí.



Kdysi dávno zde k přechodu přes řeku sloužily svázané klády, tzv. prahy. V 10. století se prameny již zmiňují o mostě dřevěném, ale jelikož ho ohrožovala každá větší voda, nechal Vladislav II. postavit kamenný most – Juditin, který zde stál až do roku 1342, než ho zničila povodeň. Dříve prý na Juditině mostě bývala i hlava Bradáče, která se nyní nachází ve staroměstské nábřežní zdi, a sloužila jako vodočet. A tak vyvstala potřeba stavby nového mostu. Základní kámen byl položen 9. července 1357, v době nejpříhodnější hvězdné konstelace, jelikož Karel IV. nechtěl nic ponechat náhodě a poradil se s astrology. Že by odtud pocházela jeho magičnost? Most stavěl Petr Parléř a postavil ho o něco výše, než stával Juditin most. Dříve most nesl názvy jako Pražský či Kamenný, dnes se jmenuje po svém zakladateli, císaři Karlu IV. Stojí na 16 pilířích, na šířku má necelých 10 metrů a na délku měří 516 metrů. Je postaven z pískovcových kvádrů, ale traduje se, že do malty se přidávala vejce, syrová či vařená z Velvar, nebo také tvaroh a syrečky z Unhoště či víno. Do roku 1841 byl jedinou spojnicí mezi pravým a levým břehem, dokud nebyl postaven řetězový most stávající v místě dnešního mostu Legií. Dnes se po Karlově mostě prochází jen pěší. Most zdobí třicet sousoší, přesto zde dříve stával prostý kříž. Sochy sem přibyly během baroka. Nejstarší socha sv. Jana Nepomuckého pochází z roku 1683 a stala se jedním z hlavních ohnisek kultu Jana Nepomuckého a vzorem pro jeho vyobrazení. Říká se, že kdo si na sv. Jana sáhne a něco si přeje, tomu se přání splní. Nejmladší je naopak sousoší sv. Cyrila a Metoděje, které se datuje do třicátých let 20. století. Zřejmě nejhodnotnější je sousoší sv. Luitgardy od Matyáše Bernarda Brauna. Mnoho soch pochází také z rukou otce a synů Brokofových, kdy nejvíce pozornosti je soustředěno na jejich sousoší sv. Jana z Mathy, Felixe z Valois a Ivana s typickou postavou Turka, který střeží zajaté křesťany. Sochy většinou představují cenná barokní díla, bývají tak nahrazovány kopiemi a originály lze spatřit v Lapidáriu Národního muzea na pražském výstavišti či v Gorlici na Vyšehradě.

Staroměstská mostecká věž (foto vpravo) je brána, kterou vstoupíte na Karlův most ze Starého Města. Jedná se o nejkrásnější středověkou stavbu tohoto druhu v Evropě. Dokončena byla okolo roku 1380. Kromě obranné funkce plnila i funkci reprezentační, o čemž nás přesvědčuje plastická výzdoba. Výzdoba věže symbolicky oslavuje vládu rodu Lucemburků. Zobrazeni jsou jak stavitelé věží – Karel IV. a Václav IV., tak i někteří světci – sv. Vojtěch, sv. Zikmund, sv. Vít. V horní části věže se v roce 1621 dalo spatřit dvanáct vystavených hlav některých vůdců stavovského povstání, kteří byli popraveni na Staroměstském náměstí. V rámci sochařské výzdoby najdete na východním průčelí sochu lva požírajícího kýtu či orla požírajícího zajíce. Na západní straně je vyobrazen boj orla s gryfem (bájný pták mající hlavu, krk a křídla orla, ale končetiny a ocas lva) a lva s hadem. V úrovni prvního patra najdete sochu patrona mostu – sv. Víta a po jeho straně najdete Karla IV. a Václava IV. Do věže vede 138 schodů. V prvním patře dříve zřejmě bývala strážnice a druhé patro sloužilo jako vězení pro dlužníky.

Malostranská mostecká brána (foto pod odstavcem) jsou dvě stylově odlišné nestejně vysoké pražské věže, propojené branou, které střeží levý břeh Vltavy. Nižší z nich, také se jí říká Juditina, pochází z 12. století a má románské základy a dříve byla součástí opevnění Juditina mostu. Začátkem 15. století zde bývala věznice pro nejtěžší provinilce, od konce 16. století sloužila jako celní úřad. Vyšší z věží vznikla v polovině 15. století za vlády Jiřího z Poděbrad a sloužila především jako hláska či skladiště. Svou koncepcí navazuje na Staroměstskou mosteckou věž.



Křižovnické náměstí (foto v odstavci) je nevelké prostranství před Karlovým mostem. Na severní straně uvidíte areál kláštera křižovníků s červenou hvězdou s krásným barokním kostelem sv. Františka Serafínského a na východní straně barokní průčelí Klementina s kostelem sv. Salvátora. Kostel sv. Františka Serafínského (neboli Františka z Assisi) je spojen s řádem křížovníků. Kolem roku 1252 se řád křižovníků s červenou hvězdou usadil poblíž Juditina mostu na staroměstském břehu. Tento řád jako jediný založila v českých zemích sv. Anežka Česká. Postavili si zde klášter se špitálem a malým kostelíkem, který byl zasvěcen sv. Duchu. Poloha jejich sídla byla výhodná, z čehož jim kromě přínosu plynuly i jisté povinnosti, jako starat se o blízký most, vybírat clo a mýtné. V 17. století, v době velkého vzestupu řádu, kdy řádoví velmistři se stali zároveň arcibiskupy, došlo k přestavbě starých budov kláštera. Nad kostelíkem, který byl upraven jako jeskynní kaple s krápníkovou výzdobou, vznikl nový barokní chrám. Dílo navrhl Jean Baptiste Mathey a inspiroval se italskými vlivy. Interiéru vévodí překrásná freska Posledního soudu v klenbě chrámové kopule od Václava Vavřince Reinera. Často se zde konají varhanní koncerty. Novogotický pomník našeho nejvýznamnějšího českého panovníka (2. foto v odstavci), Karla IV., který má zásluhu na rozvoji a povznesení Prahy, stojí v nároží Křižovnického náměstí. Vznikl v roce 1848 jako upomínka pětistého výročí založení Karlovy univerzity a byl vyroben ze železa a bronzu. Socha Karla IV. drží v jedné ruce zakládací listinu pražské univerzity s pečetí a druhou rukou se opírá o meč. Podstavec ve tvaru hranolu zdobí alegorie čtyř fakult a nad nimi stojí čtyři významné osobnosti: Arnošt z Pardubic, Jan Očko z Vlašimi, Matyáš z Arrasu a Beneš Krabice z Weitmile.

Mostecká ulice spojuje Karlův most s Malostranským náměstím. Před Karlovým mostem dorazíte k bráně staré celnice, která byla přistavěna roku 1591 k věži bývalého Juditina mostu. Ulici lemuje řada starých renesančních a barokních domů. Zmíníme také Franz Kafka Muzeum. Významný pražskoněmecký spisovatel Franz Kafka se v Praze narodil roku 1883 a muzeum se věnuje vztahu Kafky k Praze či jak Kafka znázorňuje Prahu ve svých dílech. Pokud na Malé Straně hledáte nějaký park, můžete vyrazit do Vojanových sadů pojmenovaných po známém herci Eduardu Vojanovi. Park tu vznikl už v 17. století jako součást klášterní zahrady řádu bosých karmelitek a nacházejí se v něm dvě kaple. Druhou zelenou oázou jsou Palácové zahrady, do kterých se vstupuje z Valdštejnské ulice. Zahrady vznikly spojením zahrad pěti velkých paláců a dnes se z jejich terasy otevírají velmi pěkné pohledy na Prahu. Muzeum Kampa sídlí v historických Sovových mlýnech a uchovává sbírku středoevropského umění. Je to soukromá sbírka Jana a Medy Mládkových. Součástí muzea je i Werichova vila s expozicí věnovanou dílu Jana Wericha.

K Malé Straně přidáme ještě zajímavosti na kopci Petřín (foto v textu a pod ním). Kopci dominuje Petřínská rozhledna (1. foto pod textem), 456 metrů vysoká, připomínající mnohem vyšší Eiffelovku. Věž byla postavena pro Jubilejní výstavu roku 1891. Na vyhlídkovou plošinu se dostanete výtahem nebo po téměř tří stovce schodů. Rozhledna je otevřena denně. Pozůstatkem Jubilejní výstavy je také petřínské Zrcadlové bludiště. Původně ale nestálo tady, bylo sem přemístěno později. V tomhle domě zábavy se zabaví pohledy do zrcadel děti i dospělí. Pokud bludištěm projdete, čeká na vás dioráma Boj Pražanů se Švédy, který se odehrál roku 1648 na Karlově mostě (2. foto pod odstavcem). Pro ty, co nevědí, co je dioráma, tak takhle: Je to scéna s obrazem doplněná dalšími prvky, která se snaží navodit dojem skutečnosti. Na Petříně je také Štefánikova hvězdárna, která láká zástupy pražských amatérských zájemců o vesmír a pořádají se tu i různé akce. Na Malé Straně pak ve 14. století na příkaz Karla IV. vzniklo opevnění, které je už po staletí známé jako Hladová zeď. Karel IV. ji dal údajně postavit, aby zajistil práci pro chudé v době hladomoru v 60. letech 14. století. Dodnes se dochovalo asi 1200 metrů hradby s cimbuřím a ochozem pro stráže. Zeď vede z Újezdu přes Petřín ke Strahovu. Petřínský kopec skýtá hodně zeleně, je tu spousta zahrad a parků, třeba Petřínské sady. Petřínskou strání vede nahoru vyhlídková cesta. V sadech se nachází řada památníků – třeba Památník obětí komunismu nebo pomník K. H. Máchy. Oblíbeným způsobem dopravy na Petřín je lanovka, která byla také vybudována v roce 1891, aby na kopec dopravila návštěvníky Jubilejní výstavy. Až do roku 1914 byla poháněna vodou, později byla elektrifikována. Cestou na kopec se nachází mezistancie Nebozízek s restaurací a pěkným výhledem na Prahu.



Nové Město

Nové Město založil roku 1348 Karel IV. kolem tří velkých tržišť – Senného trhu (dnes Senovážné náměstí), Dobytčího trhu (dnes Karlovo náměstí) a Koňského trhu (dnes Václavské náměstí). Nové Město je třikrát větší než to Staré. Dříve tu bydleli hlavně kupci a řemeslníci, v 19. století byla velká část zbourána a přestavěna do nové podoby. Nachází se na levém břehu Vltavy jižně od Starého Města.

Jeho prohlídku začněme na bývalém Koňském trhu, dnešním Václavském náměstí (foto v textu a pod ním) (stanice metra Muzeum – horní část náměstí a Můstek – dolní část náměstí). Budovy tady pocházejí z přelomu 19. a 20. století a ve většině z nich sídlí hotely, restaurace a obchody, v pasážích se nachází kluby a divadla. Dominantou náměstí je jezdecká socha sv. Václava z roku 1912 a za ní velkolepě zrenovované Národní muzeum. „Václavák“ je náměstím demonstrací a jiných významných historických událostí. Má tvar obdélníku, je dlouhý 750 metrů a široký 60 metrů. Na horní části je Národní muzeum a pod ním socha sv. Václava (toto je dostupné ze stanice metra Muzeum) a dolní část (dostupná ze stanice metra Můstek). V dolní části začíná obchodní ulice Na Příkopech, kterou se dostanete až k výše popsanému Náměstí Republiky. O kousek níže pod sochou sv. Václava najdete Památník obětem komunismu, který stojí na místě, kde se roku 1968 upálil Jan Palach na protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. Kousek od Václaváku, ve Wilsonově ulici, najdete Státní operu zrestaurovanou v 2. pol. 20. století. Původní divadlo pocházelo z konce 19. století a bylo domovem Nového německého divadla, které mělo soupeřit s tím Národním. Václaváku dominuje budova Národního muzea (foto v odstavci vpravo). Jde o obrovský neorenesanční palác dokončený roku 1890 a v posledních letech byl nádherně zrekonstruován a v noci je úžasně nasvícen. Největší české muzeum skýtá sbírky zaměřené na mineralogii, archeologii, antropologii i přírodovědu. Nedaleko Václaváku ještě upozorníme na restauraci U Pinkasů, velmi oblíbenou pražskou hospodu, kde se v roce 1843 začal čepovat plzeňský Pilsner Urquell.



Na nedalekém Jungmannově náměstí je k vidění kostel Panny Marie Sněžné, který založil už Karel IV. jako pámátku své korunovace a byl součástí karmelitského kláštera. V kostele promlouval kazatel Jan Želivský, který tady byl po popravě také pohřben. V ulici Na Příkopě najdete Muzeum komunismu, které seznamuje návštěvníky s vlivem komunismu na pražskou společnost. Vystavuje artefatky z veřejných i soukromých sbírek. Zajímavá je i zrekonstruovaná výslechová místnost. V Kaunickém paláci z 18. století se nachází Muchovo muzeum, věnované tomu českému secesnímu malíři. Je tu více než 100 exponátů včetně jeho osobních předmětů.

Vydáte-li se je ještě jižněji, dorazíte na Karlovo náměstí. Většina zdejších budov patří Karlově univerzitě. Najdete tu sochy spisovatelů a vědců. V době založení Nového Města Karlem IV. roku 1348 tu vznikl Dobytčí trh, na kterém se kromě dobytku prodávaly i další věci a v té době tu stávala dřevěná věž, kde se každý rok vystavovaly korunovační klenoty. Nemocnice na Karlově náměstí bývala dříve jezuitskou kolejí. Na Karlově náměstí najdete také legendami opředený Faustův dům. Celá řada pražských pověstí o alchymistech a spolcích s ďáblem je spojeno právě s tímto domem. Ve 14. století stál na místě dům, který patřil alchymistovi a přírodopisci Václavovi z Opavy. Zajímavější ovšem je, že v 16. století se majitelem domu nestal nikdo slavnější, než sám Edward Kelly, dvorní alchymista císaře Rudolfa II. V 18. století se tu prováděly chemické pokusy, díky nimž dům získal svůj název. Dům je spojen s faustovskou legendou, ačkoliv historický doktor Faust tu nikdy nežil a název má opravdu spíše podle pokusů, a to za vlády Mladotů. Právě jejich období v 18. století je považováno za počátek těchto pověstí, které výrazně rozvinula romantická literatura. Na Karlově náměstí nesmíme zapomenout zmínit jedinečnou budovu Novoměstské radnice. Před její budovou je socha husitského kazatele Jana Želivského a připomíná první a nejkrvavější pražskou defenestraci. Původně radnice pochází už ze 14. století, nejstarší dochovanou částí je ale gotická věž přistavěná v 15. století. Dnes se zde konají kulturní události. Podle legendy údajně Faustův dům a Novoměstskou radnici spojuje tajná podzemní chodba.

Abychom si připomněli jeden velký hrdinský čin, musíme zmínit také kostel sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Barokní kostel pochází z 18. století, ale dnes je známý hlavně tím, že v roce 1942 se tu ukrývali parašutisté, kteří spáchali atentát na Reinharda Heydricha, říšského protektora. Právě tady totiž příslušníci českého zahraničního odboje našli úkryt v kryptě pod chrámem. Původně se tu měli ukrývat jen krátce, ale zrádce Karel Čurda, jeden z parašutistů, je udal gestapu dřív, než stihli utéct. 18. června 1942 byla katedrála obklíčena 800 příslušníky gestapa s cílem dostat je živé. Tři z parašutistů padli při dobývání krypty, čtyři se nevzdali a bojovali až do posledních čtyř nábojů, které si nechali pro sebe. Tuto událost tu připomíná pamětní deska a stále tu jsou stopy po kulkách. Když se od kostela vydáte Resslovou ulicí dál k Vltavě, dorazíte k Tančícímu domu (foto v odstavci). To je jedna ze známých pražských ukázek moderní architektury. Dům na místě činžovního domu zničeného v roce 1945 omylem zásahem americké bomby při leteckém bombardování byl dokončen roku 1996 a je dílem několika architektů. Název dostal podle dvou věží, inspirovaných slavných meziválečným tanečním párem Fredem Astairem a Ginger Rogersovou. V ulici Na Slupi se nachází jedna z částí univerzitní botanické zahrady, kde se konají často různé výstavy. V ulici Na Bojišti najdete restauraci U Kalicha, která vděčí za svou slávu románu Jaroslava Haška Dobrý voják Švejk. Šlo totiž o Švejkovu nejoblíbenější hospodu. Podnik z této slávy žije dodnes a obsluha tu nosí historickou uniformu z 1. světové války. Zmíníme také Muzeum Antonína Dvořáka, v krásné barokní budově. Nabízí se tu sbírka notových zápisů, fotografií a památek tohoto slavného českého hudebního skladatele. Úžasná barokní budova, ve které muzeum sídlí, je dílem architekta K. I. Dientzenhofera a byla postavena roku 1720 pro Jana Michnu z Vácínova. Zahradní plastiky a vázy jsou dílem Matyáše Bernarda Brauna. V Křemencově ulici nesmíme zapomenout zmínit další pražskou hospodu, tentokrát U Fleků. Jde o typickou pražskou hospodu a první záznamy o tom, že se tu vařilo pivo, pocházejí už z roku 1459. Roku 1762 koupil zdejší pivovar jistý Jakub Flekovský, který dal hospodě její název. Dnes je tu oblíbená restaurace s pivovarem, u turistů velmi oblíbená. A v okolí „Karláku“ ještě upozorníme na Emauzské opatství, které tu bylo založeno už ve 14. století pro chorvatské benediktiny. Budova kláštera i kostela byla téměř srovnána se zemí během spojeneckého náletu roku 1945. Dochovaly se historické nástěnné malby.

Symbolem českého národního obrození je Národní divadlo (foto v textu a pod ním). Národní divadlo (metro Národní třída) je nejznámějším českým divadlem a od svého vzniku i symbolem českého národního obrození. Jeho novorenesanční budova stojící na rohu Národní třídy a Masarykova nábřeží je národní kulturní památkou a z hlediska národně kulturního, historického i architektonického jednou z nejvýznamnějších staveb v zemi. V počátcích Národního divadla stálo Prozatimní divadlo, jehož základní kámen byl položen roku 1868 společně s premiérou Smetanova Dalibora. Základní kameny pochází z hory Říp, ale i z dalších českých míst spojených s historií (Radhošť, Blaník aj.). Poprvé otevřeno bylo Národní divadlo roku 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa premiérou Smetanovy Libuše. Ve stejném roce došlo k požáru, který byl doslova celým národem považován za národní tragédii a obrovská vlna zájmu o jeho obnovu vedla k otevření sbírky, do níž byl za 47 dní vybrán milion zlatých. Obnovené divadlo se znovu otevřelo roku 1883. Později bylo několikrát rozšiřováno, v 70. letech 20. století proběhla rozsáhlá rekonstrukce. Národní divadlo se pyšní vynikající akustikou a slyšitelností i v těch nejvyšších patrech. Nad hledištěm visí 2tunový lustr. Slavná je opona namalovaná Vojtěchem Hynaisem a oslavuje obětavost českého národa při budování divadla. Celkem je opona tvořena třemi částmi. Nad oponami se tyčí proslulý název „Národ sobě“, který má připomenout občany, kteří darovali peníze na obnovu divadla. Interiér divadlo je také krásně zdobený malbami českých umělců své doby. Dnes je součástí divadla také Nová scéna na Národní třídě v moderním skleněném vzhledu. Součástí Národního divadla je také Státní opera, Stavovské divadlo a historická Zítkova budova. Působí tu čtyři umělecké soubory - laterna magika v Nové scéně, činohra, opera a balet. Navštívit Národní divadlo, a to ať už vás baví činohra nebo opera, by měl každý, a to nejen jednou za život. Program všech souborů, možnost koupě vstupenek online a všechny praktické informace pro návštěvu najdete tady.



Další pražské části a místa

Z centra Prahy můžete vyrazit i do dalších pražských částí. První zastávku mimo centrum uděláme na Vyšehradě. Vyšehrad je historické hradiště a pevnost na skalnatém výběžku nad Vltavou a podle legendy ho založil bájný kníže Krok. Vyšehrad byl opevněným hradištěm už od 10. století a jako své sídlo ho někdy využívala i přemyslovská knížata a pro Čechy má tak toto místo velký historický a mytologický význam. Právě proto byl Vyšehrad vybrán jako místo pro národní hřbitov, kde je pohřebná celá řada osobností české kultury. Jednou z nich je i skladatel Bedřich Smetana a u jeho hrobu se každoročně zahajuje proslulý hudební festival Pražské jaro. Vyšehradskému hřbitovu se také někdy říká Slavínský, a to podle hrobky Slavín. Myšlenka na vybudování pantheonu, tedy společného místa pro poslední odpočinek významných českých osobností, pochází z 80. let 19. století a jako první tu byl roku 1901 pohřben spisovatel Julius Zeyer. V hrobce je pohřbeno přes 55 osobností české kultury a umění. Jmenujme za všechny spisovatele Jaroslava Vrchlického, herce Eduarda Kohouta, Karla Högera či Jaroslava Marvana, malíře Vojtěcha Hynaise či Alfonse Muchu, operní zpěvačka Ema Destinovou, vynálezce Františka Křižíka. Další slavné české osobnosti jsou pohřbeny mimo slavínskou hrobku. Jde třeba o Waldemara Matušku, Mikoláše Alše, Vítězslava Nezvala, K. H. Máchu, Boženu Němcovou, Vlastu Buriana, Ladislava Peška, Vladimíra Ráže a spousty dalších. Hřbitov stojí při bazilice sv. Petra a Pavla, která dominuje celému vyšehradskému vrchu. Hřbitov tu existoval už od 13. století. Kromě baziliky a národního hřbitova tu najdete i pěkná místa k příjemné procházce a ze zdejších hradeb (foto v odstavci) se vám naskytnou krásné výhledy na Pražský hrad a Staré Město. Stojí tu třeba rotunda sv. Martina z 11. století či tajemný Čertův sloup. Jde pravděpodobně o pozůstatky klenby původního kostela, ale od roku 1700 se k němu vztahuje pověst. Kněz prý uzavřel smlouvu s ďáblem. Slíbil čertu totiž svou duši, když mu čert přinese kamenný sloup z chrámu sv. Petra v Římě dřív, než kněz doslouží mši. Čert ale dorazil pozdě a praštil vzteky sloupem o zem a ten se rozbil na tři kusy.

A skočme zase úplně jinam. Když už jsme zmínili ten národní hřbitov na Vyšehradě, připomeňme také Olšanské hřbitovy (metro Želivského). Na jejich místě stávalo pohřebiště pro oběti moru už v 17. století, v 19. století se jeho součástí staly i další hřbitovy – ruský s protestantským kostelem nebo židovský, kde spočívá třeba Franz Kafka. Z významných českých osobností tu najdete hrob Josefa Mánese, K. J. Erbena, Jana Palacha či dua Voskovec a Werich.

Pražská čtvrť Žižkov nese název podle vojevůdce Jana Žižky, který dovedl k vítězství husity roku 1420 v bitvě na zdejší hoře Vítkov. Tady se postavili křižákům vyslaným císařem Zikmundem. Byla to jedna z nejvýznamnějších husitských válek. A právě na jeho počest byla oblast kolem Vítkova v 19. století přejmenována na Žižkov. Na hoře Vítkov stojí jezdecká socha Jana Žižky, která je se svými 9 metry nejvyšší jezdeckou sochou na světě. Naproti soše stojí Národní památník vzdávající hold českým legionářům a v jeho budově se dnes nachází pobočka Národního muza s expozicí věnující se historii Československa. Dominantou celého Žižkova je ale televizní žižkovská věž (foto v odstavci a pod ním) vysoká 216 metrů. Nachází se na hranici Žižkova s Vinohrady v Mahlerových sadech. Jde o nejvyšší pražskou stavbu. Její stavba byla dokončena roku 1992 a dnes je v ní restaurace a funguje samozřejmě jako rozhledna, ze které se vám naskytnou krásné výhledy na Prahu. Roku 2000 na její pilíře bylo umístěno dílo českého architekta Davida Černého zvané Miminka, které znázorňuje 10 batolat lezoucích nahoru a dolů. Přímo pod žižkovskou věží leží Starý olšanský židovský hřibov (2. foto vpravo), který sloužil zdejší židovské obci už od roku 1787. Mnoho náhrobků pochází z přelomu 18. a 19. století. Na Žižkově dále zmíníme Seifertův památník, protože právě tady se narodil a studoval gymnázium jediný český nositel Nobelovy ceny za literaturu Jaroslav Seifert. Jeho život připomíná deska na rodném domě v Bořivojově ulici 104 a památník v podobě kamenné stuhy. Dále nesmíme zapomenout na Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, za zelení můžete vyrazit do parku Parukářka a za nákupy zas do obchodní centra Flora. S Žižkovem je spojena činnost bohémů a spisovatelů jako byl Jaroslav Hašek, S. K. Neumann, malířka Toyen a řady dalších. Za socialismu si naopak získal pověst dělnické čtvrti a v moderních dobách je Žižkov proslulý mezi Pražany jako čtvrt s jednou z nejvyšších měr kriminality v celém městě. Kriminalita se ale údajně v posledních letech snižuje.



Pojďme na Královské Vinohrady, přesněji na náměstí Míru. Jde o jedno z pěkných pražských náměstí s parkem, které je centrem Vinohrad. Náměstí dominuje krásný novogotický kostel sv. Ludmily z 2. poloviny 19. století a dále je tu secesní budova Vinohradského divadla ze začátku 20. století. Na náměstí se celoročně koná řada společenských či kulturních událostí.

Praha láká na nespočet muzeí – řadu z nich jsme vyjmenovali v našem článku, ale zdaleka to nejsou všechna. Zmiňme třeba ještě Národní technické muzeum se sbírkou strojů z dob od průmyslové revoluce po současnost, expozicí věnující se historii dopravy i astronomii. Filmová studia Barrandov patří k největším a nejstarším v Evropě a nabízí možnost komentovaných návštěv a také je tu výstavní prostor, který vás vezme do zákulisí televizních projektů. V Praze dále najdete Muzeum voskových figurín Madame Tussauds. Pokud vás zajímají tajemné pražské pověsti a legendy, vyražte do Muzea alchymistů a mágů staré Prahy, které se věnuje tajemných pražským příběhům i alchymistům. Děti by pak mohly být nadšeny z obdobného muzea, kterým je Muzeum pražských pověstí a strašidel. Ještě upozorníme na Muzeum Policie ČR nebo na Veletržní palác, který je dnes sídlem Národní galerie v Praze, která v něm má umístěnou stálou expozici Umění 20. a 21. století.

A pojďme dál. Zastávku uděláme na Výstavišti. Areál pražského Výstaviště je rozlehlý areál v pražské čtvrti Bubeneč a byl vybudován při příležitosti konání Jubilení výstavy v roce 1891. Jeho dominantou je výstavní Průmyslový palác ze stejného roku, postavený v secesním stylu. Areál Výstaviště stojí v části bývalé Královské obory založené už v 16. století. Z části, která z obory zůstala, je dnes známý park Stromovka, který láká k volnočasovým aktvitám uprostřed zeleně. Na Výstavišti se po celý rok konají různé výstavy, sportovní i kulturní akce a show. Na Výstavišti dále najdete Lapidárium Národního muzea, které láká na svou expozici kamenosochařství od 11. do 19. století. Další zajímavostí je Maroldovo panoráma, největší obraz v ČR, který byl vytvořen pro Výstavu architektury a inženýrství v roce 1898. Jde o 11 metrů vysoký a 95 metrů široký panoramatický obraz bitvy u Lipan, která se odehrála v květnu roku 1434 jako jedna z mnoha husitských válek. Panoráma doplňují reálné předměty v popředí obrazu, které navozují jeho trojrozměrnost. Velkou atrakcí Výstaviště kdysi také bývala Křižíkova světelná fontána. Navrhl ji slavný český elektrotechnik František Křižík a poprvé se rozsvítila taktéž u příležitosti Jubilejní zemské výstavy roku 1891. Nádherně osvětlené proudy vody tryskaly ze dvou bazénků do výšky několika metrů a bylo je vidět až ze Starého Města. Dneska fontána funguje v rámci organizovaných show, na které si musíte s předstihem koupit vstupenky a konají se jen několikrát do roka. Pokud vezmete na Výstaviště děti, ty budou rozhodně nadšeny. Nic z výše uvedeného je asi nenadchne, zato to ostatní určitě ano. Najdou tu totiž Mořský svět, což je stálá expozice sladkovodních ryb, žraloků, rejnoků, murén, ale i celé řady dalších obyvatel podmořského světa. Najdete tu celkem 60 akvárií, 25 metrů dlouhou korálovou jeskyni ve skále a zajímavá je i podlahová projekce s řadou efektů. Druhým dětským lákadlem je zdejší známý zábavní park, kde se koná Matějská pouť. Koná se pravidelně na jaře a začíná v době původního svátku sv. Matěje, tj. 24. 2. Navazuje na tradici výročních poutních slavností, o kterých první záznam pochází z roku 1595 a jejich tradice se postupně rozvíjela. Na dospělé i děti tu čeká nepřeberné množství atrakcí, samozřejmě dostatečně předražených. Ve Stromovce pak také najdete Planetárium Praha, kde se koná celá spousta vzdělávacích akcí po celý rok a děti se zájmem o vesmír budou určitě nadšeni. Krom toho tu je lanové hřiště, parkourové hřiště a spousta dalšího sportovního vyžití. Na Výstaviště se dostanete linkou metra C, stanice nádraží Holešovice. S Výstavištěm sousedí také zimní stadion, který je domovskou halou hokejového klubu HC Sparta Praha. Všechny atrakce a konané akce na Výstavišti najdete tady.

Pražská čtvrť Trója taktéž nabízí několik zajímavých míst. První zmíníme zdejší Botanickou zahradu (foto v odstavci a pod ním). Zahrada nabízející k vidění nespočet květin, keřů či stromů, příjemnou Čínskou zahradu i krásné panoramatické výhledy na Prahu je ideálním místem nejen k poznávání různých rostlin, ale i jako příjemné místo k odpočinku. Zahrada se rozkládá na pravém břehu řeky Vltavy. Patří mezi nejmladší botanické zahrady České republiky a svou činnost zahájila až v roce 1969. Prohlédnout si můžete kromě venkovních expozic i vinici sv. Kláry a skleník Fata Morgana, ve kterém každoročně můžete např. spatřit po určitou dobu různé druhy motýlů, jejichž kukly se sem přivážejí z anglické motýlí farmy. Botanická zahrada nabízí po celý rok bohatý program. Venkovní expozice nabízí k vidění rostliny ze severoamerické polopouště, z lesních biotopů Severní Ameriky či východní Asie a také mokřadní vegetaci. Obdivovat můžete také pestré barvy kosatců či pozorovat želvy vyhřívající se na sluníčku. Určitě navštivte i Japonskou zahradu, ve které není jen meditativní část, ale také sbírka rostlin, které pochází ze sběru v Japonsku a Číně. Odpočívat můžete v altánu blízko zurčícího potůčku. Každý rok se zde pořádá výstava bonsají. Při procházce expozicemi můžete využít množství laviček či někde i lehátek, houpací sítě, kde si můžete chvíli odpočinout a užít si atmosféry poklidné zahrady plné květin. Projít se můžete také po vinici, jež je památkově chráněná. Najdete zde různé odrůdy vín – Ryzlink rýnský, Muškát moravský, Tramín červený, Rulandské šedé či třeba Modrý Portugal. Půjdete-li po naučné stezce, najdete zde spoustu informací k odrůdám vinné révy. Dozvíte se, jak se zpracovávají hrozny, jaké druhy výroby tichých i šumivých vín jsou. Také se obohatíte i např. o znalost toho, jak se má správně degustovat a dle čeho se hodnotí víno. Rozhodně si také povšimněte viničního domku, jenž představuje jeden z mála dochovaných staveb svého druhu v Praze, a také kaple sv. Kláry, kterou dal postavit Václav Vojtěch ze Šternberka roku 1680. Původně vedlo od Trojského zámku k vinici schodiště. Skleník Fata Morgana, jehož délka činí 130 metrů, šířka 17 a výška až 11 metrů, není součástí venkovních expozic. Ve skleníku se seznámíte s rostlinami z tropického, částečně i subtropického klimatického pásma. Ve sladkovodních akváriích můžete pozorovat velké množství rozličných tropických ryb a jiných živočichů. A pokud sem zavítáte v době, kdy zde budou poletovat rozmanité druhy motýlů, budete bohatší i o tento zážitek. Jak se dostat do botanické zahrady, otevírací dobu, vstupné a informace o pořádaných akcích naleznete tady. Doporučujeme, pokud si chcete ušetřit cestu do kopce, vystoupit na zastávce Na Pazderce a odtud přes parkoviště přejít ke vstupu. Nejprve si prohlédnete horní část botanické zahrady a postupně se klesáním přesunete do spodní části a také k vinici sv. Kláry.



Druhým velkým lákadlem pražské Tróji je Zoo Praha. Zoologická zahrada byla založena v roce 1931. Pyšní se jedním unikátem, kterým je chov koně Převalského, v němž je velmi úspěšná. Ale mimo to zahrada nabízí mnoho dalších druhů zvířat a jiných atrakcí – jízdu vláčkem, lanovku, rozhlednu a plno zajímavých expozic a pavilónů. S návštěvou tedy neváhejte. Zoologická zahrada, rozkládající se na 58 hektarech půdy, nabízí k návštěvě 12 pavilónů a přes 150 expozic, celkově něco přes čtyři tisíce zvířat, z toho skoro šest set padesát druhů. Můžete navštívit např. expozici Ptačí mokřady, kde si budete moci prohlédnout jeřáby, překrásně zbarvené ibisy rudé či člunozobce, jež chová pražská zoo jako jedna z mála na světě. Navíc vám při prohlídce nebude překážet drátěné pletivo, ale od ptáků vás bude oddělovat jen zábradlí, a nic tak nebude bránit vaší prohlídce těchto mokřadních ptáků. V pavilonu šelem a plazů se potkáte s kočkami z celého světa a s několika desítkami vzácných plazů. Můžete pohlédnout do očí lvům, tygrům, levhartům obláčkovým či třeba kočce rybářské. Kromě šelem zde spatříte např. leguány či obyvatelku jihoamerických řek – anakondu a další plazy. Nebo se můžete zajít podívat na mrštné a ladné lachtany, jež vám předvedou, jak se kloužou na skluzavce či dovádí pod hladinou. Touží-li si děti pohladit nějaké zvíře, právě pro ně je zde Dětská zoo, ve které najdou nejen domácí domestikovaná zvířata, ale v blízkosti stojí i voliéra s exotickými ptáky, kteří se dnes již běžně chovají v domácnostech. Rozhodně navštivte i ostatní pavilony (Údolí slonů, Indonéská džungle, Pavilon tučňáků a další) a expozice (Papouščí stezka, Severský les, Ostrov lemurů). Severní a jižní částí zoo projíždí vláček, kterého lze využít. Svézt se také můžete ze spodní části zoo lanovkou a hned budete u výběhu koně Převalského. Přestane-li vás bavit chodit jen dole „při zemi“, můžete navštívit dřevěnou rozhlednu Obora, nacházející se v severní části zoo, a pohlédnout tak na zoo z ptačího pohledu. Zároveň se vám naskytne i krásný rozhled na Prahu či Vltavu. Zoologická zahrada mimo jiné nabízí také komentovaná krmení, prohlídky s průvodcem, speciální programy a spoustu dalších akcí. Podrobné informace o zoologické zahradě od otevírací doby, ceníku vstupného až po informace o různých akcích naleznete tady.

V pražské Tróji se také nachází jeden z nejpůvabnějších barokních zámků, Trójský zámek (foto v odstavci a pod ním). Zámek postavil v letech 1679-1685 hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka a autorem projektu byli architekti Giovanni Domenico Orsi a Jean Baptiste Mathey. Právě díky Matheyemu vděčí zámek za svou působivou podobu. Architekt se nechal inspirovat svým pobytem v Itálii, konkrétně římskými příměstskými vilami šlechticů. Jádro dvoupatrového zámku tvoří Velký sál, z nějž vede do obou stran chodba s dalšími salóny. V úrovni prvního patra ústí z hlavního sálu velkolepé dvojramenné schodiště, na němž spatříme sochy zpodobňující antické bohy v souboji s Titány. Sochařská výzdoba pochází z rukou drážďanských umělců Herrmannových. Schodiště vás zavede do krásné, upravované francouzské zahrady. Prohlídka zámku potěší především milovníky umění, které jistě zaujme pozoruhodná výzdoba interiérů. Stropy i klenby ústředního sálu zdobí fresky inspirované motivy vítězství Habsburků nad Turky u Vídně. Tyto nejvýznamnější fresky vytvořili bratři Godynové. Ostatní místnosti zdobil malíř Francesco Marchetti se synem Giovannim a jako motivy použili scenérie ze staré Číny či z antické mytologie. V zámku si také prohlédnete expozici českého malířství 19. století ze sbírek Galerie hlavního města Prahy. Najdete zde kolekci děl předních českých malířů, jako jsou Mikoláš Aleš, Julius Mařák, Václav Brožík aj. Kolem zámku se nachází rozsáhlá zámecká zahrada, ve které se mísí jak anglické, tak francouzské architektonické styly. Zahrada patří k mistrovským dílům zahradního architekta Jiřího Seemana. Můžete zde obdivovat sochy, fontány, terakotové vázy, malé přírodní bludiště, ale jistě vás zaujme i přísně geometrické uspořádání cest, květinových záhonů či keřů. K zámeckému areálu patří také pivovar, mlýn, konírna a také dvě oranžerie, stejně jako další hospodářské či správní budovy, které jsou ale dnes již nefunkční.



Pražská Trója je také známá pro svůj slalomový kanál, kde se pravidelně konají významné závody v kanostice.

A Tróju opouštíme a míříme na Břevnov, abychom se podívali na břevnovský klášter (foto v odstavci), který je nejstarším mužským klášterem u nás. Společně se zdejším kostelem sv. Markéty a Markétskou zahradou je považován za kulturní památku. Břevnovský klášter patří řádu benediktinů, kteří se řídí pravidly, které pro ně v 6. století sepsal v Itálii sv. Benedikt. Jejich tradičním heslem je „modli se a pracuj“. Klášter byl založen na konci 10. století pražským biskupem, později svatořečeným, sv. Vojtěchem a knížetem Boleslavem II. Byl to vůbec první mužský klášter na českém území. Později bylo přistaveno několik kostelů. Za husitských válek klášter utrpěl velké škody a jeho obnova pak začala až po třicetileté válce. Na této přestavbě se podíleli významní umělci a stavitelé 18. století, jako byli bratři Dientzenhoferovi nebo Petr Brandl. Touto přestavbou pak vznikl umělecky cenný komplex, který můžeme obdivovat dodnes. Znovu klášter chátral ve 20. století v dobách vlády komunismu, kdy byl zdejší opat Opasek nespravedlivě odsouzen a vězněn. Obnovit klášter se znovu podařilo roku 1993, kdy byl zdejšímu opatství udělen čestný titul „arciopatství“. Zdejší komplex je tvořen barokními budovami kláštera, chrámem sv. Markéty a přilehlými budovami. Z doby přestavby v 18. století zde zůstaly dochované sochy sv. Benedikta nad vstupní branou a socha sv. Jana Nepomuckého. V chrámu sv. Markéty se nachází pozlacená dřevěná socha patronky kláštera, sv. Markéty a také obrazy Petra Brandla s tématy smrti sv. Václava nebo setkání sv. Vojtěcha s knížetem Boleslavem II. Pod chrámem byly nalezeny pozůstatky krypty původní románské baziliky z 11. století. Součástí kláštera je také zdejší pivovar se jménem Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha. Pivovarnictví je historicky úzce spjato s historií kláštera, jeho existenci dokládají listiny ze 13. století. Výstavba nového pivovaru proběhla roku 1720. Pivovar sídlí v areálu dřívějších stájí. Vyrábí se zde světlý ležák a různé speciální druhy piva, které se prodávají pod značkou Břevnovský Benedict. Na fortně kláštera si lahvové pivo této značky můžete zakoupit. Rozhodně nelze zapomenout na Markétskou zahradu, což je barokní zahrada v areálu kláštera, která je skvělým místem pro urovnání myšlenek, odpočinek či pěknou procházku. Nachází se v ní oranžérie, sad a dva rybníky z 18. století. V dolní části se nachází několik budov jako barokní pavilon Vojtěška s pramenem potoka Brusnice nebo gotická křížová klenba, která je pozůstatkem tehdejšího gotického kláštera. Na břevnovském hřbitově je pohřbena řada známých osobností jako Jan Patočka nebo Karel Kryl. Klášter je možné navštívit v rámci prohlídek.

Turisty trochu zapomenutou a opomíjenou stavbou je renesanční letohrádek Hvězda (foto v odstavci) s oborou Hvězda, kterou dal již roku 1539 v lese zřídit král Ferdinand I. a později ji nechal obklopit zdí, tehdy se jí říkalo Nová královská obora. Jeho mladší syn, Ferdinand Tyrolský, zde nechal postavit mezi lety 1555 až 1558 letohrádek Hvězda. Letohrádek je postaven na půdorysu šesticípé hvězdy, odsud je odvozeno jeho jméno. Vnitřek budovy oplývá bohatou štukovou výzdobou, v níž se nachází hlavně motivy antické. V druhém patře byly zřejmě v minulosti tapisérie a fresky, které se ale nedochovaly. Jednak kvůli bitvě na Bílé hoře roku 1620 a jednak kvůli propůjčení stavby armádě, která z něj udělala sklad střelného prachu, ale nelze také opomenout poškození stěn vodou protékající skrz střechu. Na letohrádku se konaly nejen lovy a zábava pro šlechtu, ale zároveň i reprezentoval královský majestát. Dnes je národní kulturní památkou a je možné ho i s oborou navštívit.

Nedaleko Hvězdy najdete také slavné návrší Bílá hora, která je známá především díky slavné bitvě na Bílé hoře, která se zde 8. listopadu 1620 odehrála a jíž se zúčastnilo kolem 48 000 bojovníků a která trvala kolem dvou hodin a skončilo jí české stavovské povstání. Již v té době stál v nedaleké oboře letohrádek Hvězda. V důsledku bitvy museli lidé přejít na katolickou víru, nebo opustit Čechy. Habsburkové tak upevnili svou moc a vládli Čechám až do roku 1918. Při bitvě proti sobě stála vojska císaře Ferdinanda II. a českého krále Fridricha Falckého. Na nejvyšším místě Bílé hory se dnes nachází mohyla (foto vpravo) jako připomínka na zde se odehravší bitvu, která tu byla postavena v roce 1920 jako upomínka k 300. výročí bitvy. Chcete si přečíst, jak taková bitva probíhala? Na webu Pochopte dějiny najdete celý příběh dvou vojáků, kteří ji prožili na vlastní kůži.

Toužíte-li navštívit poklidné místo, kde dokonce na chvíli zapomenete, že jste v Praze, pak navštivte Prokopské údolí a také se zajděte podívat na unikát pražské železnice – Pražský Semmering. Pražský Semmering (foto pod textem) - tak se nazývá trať z Prahy-Smíchova severní nástupiště vedoucí do Hostivic, jež vznikla v letech 1870-1872. Na vzdálenosti osmi kilometrů vlak překonává výškový rozdíl skoro 180 metrů. Na trati lze najít dva kamenné viadukty v Hlubočepech. Původně trať sloužila především k dopravě uhlí z Kladenska a Podkrušnohoří do Prahy. Proč se této trati říká Pražský Semmering je nasnadě, název nese podle známé alpské železnice vedoucí sedlem Semmering mezi Dolním Rakouskem a Štýrskem, která byla uvedena do provozu roku 1854. Chcete-li se svézt po trati Pražského Semmeringu, tak více informací najdete tady.



Prohlédnete-li si Pražský Semmering, můžete se projít Prokopským údolím (foto pod textem). Přírodní park nacházející se v jihozápadní části Prahy představuje nejsevernější výběžek Českého krasu. I když jste stále blízko civilizace velkoměsta, lze tu najít několik hezkých míst - jako poměrně vyhledávané Jezírko (foto pod textem), které tu vzniklo roku 1905 výronem spodní vody po odstřelu skály (točila se zde mimo jiné také známá scéna z filmu Pelíšky - "muž s koženou brašnou"), dále Butovické hradiště, kříž na Svatoprokopské skále, lomy či hradiště Děvín, odkud se vám naskytne úchvatný pohled na Prahu, jen hluk doléhající sem z dálnice tu ryze přírodní idylku kazí. Ale čím dále budete pokračovat po naučné stezce, tak obklopeni zdejší přírodou a jen jejími zvuky na tuto skutečnost zapomenete. V parku najdete opuštěné vápencové lomy, jeskyně i skály. Po naučné stezce, která údolím vede, se dá dojít až do Prahy-Řeporyjí. Stezka začíná v Praze-Butovicích, sestupuje do Prokopského údolí a tady se napojuje na naučnou stezku Řeporyje-Hlubočepy.



Druhým koutem přírody na dosah Prahy je údolí Divoká Šárka (stanice tramvaje Evropská). Jde taktéž o přírodní rezervaci, která se nachází na skalnatých úbočích Šáreckého potoka (mezi soutěskou Džbán a Čertovým mlýnem). Šárka je v létě oblíbené pro své přírodní koupaliště Džbán (ovšem s podprůměrnou kvalitou vody). Je tu ale i jiné koupaliště, přímo v údolí Divoké Šárky s bazény a dětskými brouzdališti. Bazény napájí Šárecký potok. V údolí nechybí ani skály oblíbené u horolezců, třeba Kozákova buližníkova skála se slovanským hradištěm na jejím vrcholu.

A tady náš průvodce po Praze skončí. V Praze se celoročně koná nepřeberné množství kulturních a uměleckých událostí, koncertů, festivalů a různých show. Přehled takových akcí najdete tady, což je zároveň oficiální turistický portál města, kde se dozvíte další spoustu zajímavých informací. Další přehled akcí a možnost koupě vstupenek na téměř všechny pražské akce najdete na Ticketportal.

Když už budete v Praze, stojí za to spojit svoji prohlídku Prahy s návštěvou některého z mnoha pražských divadel – vyberete si ze široké škály žánrů pro děti i dospělé. Přehled všech pražských divadel najdete tady. V Praze se toho dá dělat spousta a jedete-li jen na jeden den, pečlivě si promyslete, co tu navštívíte. Všechno totiž za jeden den rozhodne nestihnete. Při plánování Vašeho výletu do Prahy by Vám měl maximálně pomoci tento náš článek.

A kam se vydáte, až prozkoumáte Prahu?





Další tipy na akční letenky a super zájezdy najdete na naší domovské stránce.

Nepovažujete za žádného zkušeného cestovatele a nevíte, kde sehnat levné letenky nebo jak si zařídit ubytování v zahraničí? Nechcete bydlet v hotelu, ale chcete si zarezervovat vilu na pláži nebo srub v Kanadě? Chcete si v zahraničí půjčit auto a nevíte, co to všechno obnáší? Nebo Vás zajímá, jak zůstat na dovče co nejvíce v bezpečí a na co všechno před cestou nezapomenout? Mrkněte na naše rady a tipy pro cestovatele, kde se dozvíte o všem, co je před Vaší cestou třeba zařídit. Pokud s cestováním začínáte nebo máte strach, že si dovolenou na vlastní pěst nezvládnete naplánovat sami nebo se bojíte, že nemůžete cestovat do světa bez znalosti cizího jazyka, mrkněte taky na to, jak Vám s tím pomůžou Cesty po světě. Rádi s Vámi budeme na telefonu po celou dobu Vašeho pobytu v zahraničí a případně vykomunikujeme všechno, co sami nezvládnete. Naplánujeme Vám dokonalou expedici či dovolenou po celém světě do nejmenšího detailu a Vy se už o nic nebudete muset starat. Pokud potřebujete jakoukoliv pomoc při Vaší cestě do zahraničí, podívejte se na to, jak Vám s tím můžeme pomoci.

Pokud se Vám tento průvodce líbil, podpořte nás na našem facebookovém profilu, kde nabízíme tipy na to, kam vyrazit a také se tam dozvíte spoustu cestovatelských zajímavostí.




O tom, kdo jsem a proč píši tenhle web se dozvíte vše tady. Pokud se Vám tenhle průvodce líbil, uložte si nás do svých oblíbených a přijďte zase příště, až budete potřebovat průvodce po nějakém místě na světě. Cesty po světě jsou tu pro Vás a těší se na Vaši další návštěvu! Děkujeme, že nás v tak hojném počtu čtete.

Vaše Cesty po světě