Centrální údolí a vnitrozemí

  • Centrální údolí je nejen geografickým středem Kostariky. Meseta Central je kulturním a duchovním centrem Kostariky a žijí zde skoro dvě třetiny kostarické populace. Hornatá krajina je typická svými svahy porostlými kávovníky a právě díky kávě přímo tady, v Centrálním údolí, vyrostl prosperující středoamerický národ. Zdejší krajina vtiskla charakter celé Kostarice. Mezi jednotlivými městy jezdí docela dobře organizovaná autobusová doprava. V Centrálním údolí se pak nachází i mezinárodní letiště, které leží mezi městy Alejuela a San José – Aeropuerto Internacional Juan Santamaría. Nejlepší je samozřejmě cestovat po údolí, které vlastně není údolím, ale spíše jakousi horskou planinou, půjčeným autem. Jen pozor na finty kostarických autopůjčoven s propíchnutými gumami.

    Centrální údolí rozhodně nesmí v itineráři vaší cesty po Kostarice chybět. Nachází se v něm i kostarické hlavní město San José, které sice nenabízí příliš věcí k vidění, přesto se sem alespoň na jeden den vydejte, abyste načerpali atmosféru hlavního města. A co dál v Centrálním údolí navštívit?


    Horské městečko Turrialba je vstupní branou k řekám, kterém jsou jedněmi z nejlepších k raftingu. A to nejen nejlepší v Kostarice, ale i celé Střední Americe. Výpravy na raftu po řekách Río Reventazón a Río Pacuare nabízí řada společností, kteří se zaměřují právě na provozování tohoto sportu. Río Pacuare je vůbec jednou z nejoblíbenějších řek pro rafting v celé Střední Americe. Obě řeky nabízejí různé obtížnosti – od II. pro rodiny pro obtížnost V.

    Národní park Volcán Irazú je park založený roku 1955 pro ochranu okolí stále aktivní sopky Volcán Irazú. Se svými 3 432 metry se jedná o nejvyšší aktivní sopku v Kostarice, ze které je nádherný výhled na obě pobřeží – karibské i pacifické. Název sopka nese z domorodového jména ara-tzu (místo hromu). Zdejší kopce včetně sopky bývají často už kolem desáté hodiny dopoledne obestřeny oblaky, takže je možné, že už nic moc neuvidíte. Proto je nejlepší se sem vypravit velmi časně ráno. Z parkoviště po zaplacení vstupného vede krátká stezka. Volcán Irazú se nachází asi 20 kilometrů od města Cartago. A u sopek ještě zůstaneme. Asi 37 kilometrů od města Alajuela se nachází další národní park, a to Parque Nacional Volcán Poás. Tady bez náročného výletu můžete nahlédnout do sopky vysoké 2 704 metrů. Poslední výbuch, ke kterému došlo roku 1953, vytvořil 300 metrů hluboký kráter. Ze sopky tady stále vře sírové bahno a voda, vedle jsou ještě další dva menší krátery. Stejně jako u Volcánu Irazú může být problémem tvoření oparu, který snižuje viditelnost. Ten se začíná tvořit kolem 10 hodiny, a tak sem raději vyrazte brzy ráno.

    Krásnými přírodními kouty v Meseta Central je ještě Valle de Orosi, říční údolí s kávovými plantážemi, kolem kterých vede pěkná scénická okružní cesta z Paraísa do Orosi. Národní park Tapantí-Macizo Cerro de La Muerte, krátce Tapantí, nabízí nejvýše položenou kostarickou silnici. Cerro de La Muerte neboli Hora smrti je hora vysoká 3 491 metrů a ošklivý název nese podle smrti mnoha obchodníků, kteří tudy putovali do San José. Hustá vegetace plná vodopádů a ptáků je ale pro turistiku perfektní. V informačním centru u vstupu do parku dostanete mapu s pár stezkami. Za návštěvu pak stojí i motýlí farma založená roku 1983, kde můžete pozorovat různé vývojové fáze těchto tvorů. Více informací najdete tady.

    V Kostarice se nedochovalo příliš mnoho předkolumbovských památek v podobě archeologických nálezů jako je tomu v jiných středoamerických zemích (Guatemala, Mexico), a proto se toho o předkolumbovských dobách příliš neví. Vlastně jediným a tak největším nalezištěm jsou pozůstatky předkolumbovského města, které vzniklo kolem roku 800 a v době největší slávy zde žilo na 20 tisíc obyvatel. Zbylo toho tu dodnes už jen velmi málo, žádné velkolepé stavby nečekejte. Můžete tu vidět vodovodní systém nebo starobylou silnici, stejně tak pozůstatky stavení či petroglyfy. Tím místem je Monumento Nacional Arquelógico Guyabo.

    V Centrálním údolí se nachází samozřejmě i několik měst vystavěných ve španělském koloniálním stylu, v čele s hlavním městem San José. Barva je koloniální městečko, které bylo Španěly osídleno roku 1561. Je domovem zdejší nejslavnější pražírny kávy, Café Britt Finca, kde se v rámci prohlídek s průvodcem dozvíte všechno o výrobě kávy a také ji ochutnáte. Z dob kolonialismu se v Barvě dodnes dochoval svátek, kdy lidé v maskách pobíhají po náměstí – Feria de la Mascarada. Město Sarchí je centrem nákupů autentických suvenýrů a turisté sem míří hlavně kvůli nim. Základy zde má symbol kostarických dělníků, malovaný volský vůz nazývaný carreta, který je tradičním suvenýrem. Ovšem domů si ho asi těžko povezete. K vidění je tu pak také největší volský povoz na světě. Sárchí je centrem řezbářské výroby, a ty pak také mohou být dalším suvenýrem, které si povezete domů. Cartago je městem, které nejen ve fotbale soupeří se San José. V Cartagu se nachází nejsvětější místo nejen v Kostarice, ale i v celé Střední Americe, ke kterému míří davy poutníků. Tím místem je zdejší bazilika Basílica de Nuestra Seňora de Los Ángeles. Je to vůbec nejoslavovanější náboženské místo Kostariky a do baziliky většina poutníků vstupuje po kolenou. Důvodem pro takovou úctu je La Negrita, uctívaná soška černé Madony. Soška byla nalezena roku 1635 ženou, která si ji chtěla vzít. Soška se ale podivuhodně objevila znovu na místě, kde byla nalezena. A to se několikrát opakovalo, proto byla kolem sošky vystavěna tato velkolepá svatyně. Tradiční pouť k ní se koná 2. srpna. Dalším turisticky zajímavým místem jsou také Las Ruinas ruiny kostela Iglesia de la Parroguía nazývané Las Ruina. Ve městečku Heredia se pak nachází El Fortín, věž, která je pozůstatkem španělské pevnosti z roku 1867 a je považována za národní historické místo. V Heredii je také zachovalé historické koloniální centrum, kde se nacházejí domy bohatých pěstitelů kávy. Pěknou španělskou koloniální budovou je Casa de la Kultura z 18. století. Město Alajuela leží nedaleko hlavního města a ve zdejším Parque Central si můžete odpočinout pod mangovníky. Město je rodištěm národního hrdiny Juana Santamaríy, vojáka, který proslul vítězstvím bitvy o Rivas mezi Kostarikou a Nikaraguou.Na počest jeho smrti je 11. duben státním svátkem – Juan Santamaría Day. Ve sto let staré věznici se tady nachází Museo Juan Santamaría, které je věnováno právě tomuto národnímu hrdinovi. Město Palmares je proslulé hlavně pro svůj festival Las Fiestas de Palmares, který se koná v polovině ledna. Jedná se o obrovský karneval doplněný koňským průvodem, ohňostrojem, exotickými tanečnicemi a je považován za jednu z největších událostí v zemi.

    Národní park Chirripó (Parque Nacional Chirripó) je park kolem nejvyšší hory Kostariky, Cerro Chirripó . Tato 3 820 metrů vysoká hora tvoří střed parku a kolem ní se pak objevuje několik typů krajina. Cerro Chirripó je součástí pohoří Cordillera de Talamanca a při výstupu do vyšších poloh počítejte s nízkými teplotami. Oblast ve vyšších polohách je zas úplně jiná, než na jakou jsme byli zvyklí při putování po jiných kostarických národních parcích, jejichž dominantu tvořily hlavně tropické deštné lesy. Geografii parku tvoří nejen nejvyšší kostarická hora, ale také ledovcová jezera, vysokohorské louky, zakrslé stromky a zvířata zvyklá na život ve vyšších zeměpisných polohách. Tento národní park nabízí nejlepší možnosti vysokohorské turistiky v Kostarice. Samozřejmě hlavní turistickou trasou je dlouhý a náročný výšlap na dost často mlhou obklopenou horu Cerro Chirripó. Pro výstup na vrchol potřebujete povolení, které dostanete v San Gerardo de Rivas, městečku, které je vstupní branou do parku. Výšlap na vrchol trvá asi 2 dny a nejlepší doba pro výstup je od prosince do dubna, naopak v květnu je park zavřený. Mapy a soupis možných tras dostanete ve zdejší rangerské stanici. Trasa je 16 kilometrů dlouhá a začíná u rangerské stanice v San Gerado de Rivas. Trasa je skvěle značená téměř po každém kilometru, na polovině cesty je hostel, ve kterém většina turistů přespí a druhý den pokračuje až na vrchol. Výstup je třeba začít nejpozději v 10 hodin dopoledne, později už vás na cestu nepustí. Za dobrého počasí je z vrcholu úžasný výhled na Karibik i Tichý oceán. V parku žijí největší jihoamerický dravec, harpyje pralesní, kvesal chocholatý, leguáni, pumy, tapíři, různé druhy opic, kojoti… V parku není dovoleno kempování, noc můžete strávit v některé z turistických chat. Výšlap na vrchol je určen skutečně pro zdatné vysokohorské turisty, ti ostatní mohou podniknout některou z kratších a méně náročných tras kolem vrcholu. Informace o službách a vstupních poplatcích najdete tady nebo tady a taky tady.

    Dalším národním parkem, do kterého zamíříme, je Národní park Los Quetzales (Parque Nacional Los Quetzales). Ten je národním parkem od roku 2005 a rozkládá se po obou březích řeky Río Saverge. Leží západně od Národního parku Cerro Chirripó. Celá oblast leží v nadmořské výšce mezi 2 000 – 3 000 m. n. m. a zahrnuje na 50 km² deštných lesů a taktéž se rozkládá v pohoří Cordillera de Talamanca, stejně jako Cerro Chirripó. Řeka Río Saverge napájí řadu potoků a horských jezer. Park nese název podle ptáka kvesala chocholatého. Do parku dojedete po Interamericaně, vstup do parku je na 76. kilometru. Ve zdejší rangerské stanici vám poradí turistické stezky a dostanete mapu.


    Chcete-li vidět tradiční kostarický život bez velkých známek civilizace, zamiřte do rezervace tvořené domorodými vesničkami, která leží v údolí řeky Río Grande de Térraba na jihu Kostariky. Ve zdejších tradičních vesnicích můžete vidět obyvatele stále vedoucí tradiční život. Při návštěvě této i podobných rezervací to prosím bezpodmínečně respektujte! Reserva Indígena Boruca se nachází ve vesnici Boruca, ve které žije domorodý kmen Brunků, který čítá asi 2 660 členů. Ti se stále snaží dodržovat tradice a zvyky typické pro svou kulturu. Nejlepší dobou pro návštěvu rezervace Boruca je doba od 31. 12. do 2. 1., a to hlavně kvůli tomu, že se tady koná tradiční domorodý festival Fiesta de Los Diablos, který trvá tři dny a symbolizuje boj mezi domorodým obyvatelstvem a ziskuchtivými Španěly. Vrcholem festivalu je bitva mezi domorodými obyvateli a Španěly, kterou přirozeně Španělé prohrají. Stejný festival se od 5. do 8. 2. koná v sousední rezervaci Reserva Indígena Curré. Brunkové vyrábějí tradiční suvenýry, které nabízejí turistům. Krásné jsou tradiční dřevěné masky nebo různé textilní výrobky. Rezervací je tu víc a leží jen pár kilometrů mimo Interamericanu.

    Zamíříme-li do vnitrozemí ještě jižněji, skoro až k hranicím s Panamou, dorazíme do horské vesničky založené italskými imigranty v 50. letech 19. století nesoucí název San Vito. V okolí této vesnice, která stále nese italské stopy, se nachází také pár zajímavých míst k návštěvě. Poblíž najdete ještě jednu tradiční rezervaci domorodých obyvatel zvanou Reserva Indígena Guyamí de Coto Brus, ve které se pohybují stále tradičně oděné domorodé kmeny. Údolí Valle de Coto Brus, ve kterém rezervace leží, je zvlněná oblast posetá kávovými plantážemi, které obklopuje pohoří dosahující výšek až 3 350 m. n. m. Nedaleko San Vita pak leží Botanická zahrada Wilsonových založena roku 1963 manželi Wilsonovými. Nejsou to jen obyčejné zahrady, ale i významné výzkumné centrum. Zdejší zahrada nabízí na 1000 druhů rostlin.

    Mezinárodní park La Amistad (Parque Internacional La Amistad) je skoro 200 tisíc hektarů tropických deštných lesů rozkládající se na území Kostariky a Panamy. Jedná se o vůbec největší chráněnou oblast v Kostarice, která je skvělým důkazem možností mezinárodní spolupráce za účelem ochrany životního prostředí. Od roku 1990 je park zapsán na seznamu UNESCO. Chrání širokou škálu ohrožených biotopů. Pro odlehlost a velmi špatnou dostupnost velká část parku dosud stále nebyla prozkoumána. V okrajových částech je několik turistických tras. Informace pro návštěvníky najdete tady a tady.

  • Nepovažujete za žádného zkušeného cestovatele a nevíte, kde sehnat levné letenky nebo jak si zařídit ubytování v zahraničí? Nechcete bydlet v hotelu, ale chcete si zarezervovat vilu na pláži nebo srub v Kanadě? Chcete si v zahraničí půjčit auto a nevíte, co to všechno obnáší? Nebo Vás zajímá, jak zůstat na dovče co nejvíce v bezpečí a na co všechno před cestou nezapomenout? Mrkněte na naše rady a tipy pro cestovatele, kde se dozvíte o všem, co je před Vaší cestou třeba zařídit. Pokud s cestováním začínáte nebo máte strach, že si dovolenou na vlastní pěst nezvládnete naplánovat sami nebo se bojíte, že nemůžete cestovat do světa bez znalosti cizího jazyka, mrkněte taky na to, jak Vám s tím pomůžou Cesty po světě. Rádi s Vámi budeme na telefonu po celou dobu Vašeho pobytu v zahraničí a případně vykomunikujeme všechno, co sami nezvládnete. Naplánujeme Vám dokonalou expedici či dovolenou po celém světě do nejmenšího detailu a Vy se už o nic nebudete muset starat. Pokud potřebujete jakoukoliv pomoc při Vaší cestě do zahraničí, podívejte se na to, jak Vám s tím můžeme pomoci.

    Přípravujeme pro Vás tyhle průvodce, protože nás to hrozně baví, protože sami milujeme cestování a protože chceme, abyste cestovali. Díky cestování si rozšíříte obzory, poznáte cizí kultury a lidi a cestování Vás prostě povznese na duši. Ať už máte sebevětší splín, cesta do světa Vás z něho dostane. Ocenit naši práci a podpořit nás v naší práci můžete třeba tím, že si své ubytování zarezervujete přes Booking.com proklikem z našeho webu nebo si proklikem z našeho webu objednáte nějakou jinou službu. Vás to nic nestojí a my dostaneme drobnou provizi, která nás motivuje pro další práci. Děkujeme!

    Pokud se Vám tento průvodce líbil, podpořte nás na našem facebookovém profilu, kde nabízíme tipy na to, kam vyrazit a spoustu cestovatelských zajímavostí.

    O tom, kdo jsem a proč píši tenhle web se dozvíte vše tady. Pokud se Vám tenhle průvodce líbil, uložte si nás do svých oblíbených a přijďte zase příště, až budete potřebovat průvodce po nějakém místě na světě. Cesty po světě jsou tu pro Vás a těší se na Vaši další návštěvu! Děkujeme, že nás v tak hojném počtu čtete.

    Vaše Cesty po světě