Severní Portugalsko

Tento průvodce je součástí našeho rozsáhlého průvodce po Portugalsku, který doporučujeme k prostudování před Vaší cestou kamkoliv v Portugalsku. Najdete tam všechny praktické informace pro cestu do této nejzápadnější evropské země, dozvíte se tam vše o portugalských dějinách, kuchyni a zároveň tam najdete průvodce i po všech dalších zajímavých místech Portugalska. V tomto článku se budeme věnovat severnímu Portugalsku.

NÁŠ TIP: Akční letenky do Portugalska právě nabízí Pelikán! Letenky ale také můžete zakoupit přímo přes portugalské aerolinky TAP Portugal.

Není to region, kam by mířily davy turistů, ale i tak tu najdete pěkná místa. Navštívit musíte určitě druhé největší portugalské město Porto, historické Guimaraes zapsané v UNESCO, nábožensky významné město Braga, ale i několik krásných přírodních koutů, významných poutních míst nebo si tady můžete vychutnat vynikající portugalská vína. Tady je náš průvodce po celém severu Portugalska.




První oblast, kam při našem putování po severním Portugalsku zavítáme, je severozápad země při hranicích se Španělskem. Tuto hranici tvoří z velké části řeka Rio Minho, která má pro celou oblast velký historický i kulturní význam a podle ní je zároveň pojmenována celá tato severozápadní provincie. Na návštěvníky tu čeká krásná příroda plná hor, antlatských pláží zdejšího pobřeží zvaného Costa Verde, vinice i historická města a místa jako třeba Guimaraes či Braga, ale i jediný portugalský národní park.

První zastávku uděláme ve významném historickém městě Guimaraes. Roku 1110 se tady narodil první portugalský král Alfons a z města se stalo hlavní sídlo rodícího se Portugalska, které se ale poměrně záhy (1143) přesunulo do Coimbry. Guimaraes je ale přesto označován jako „kolébka portugalského národa“. Důkazem důležitosti města je obrys zdejšího hradu, který se objevuje na portugalském erbu uprostřed státní vlajky. Městské historické středověké jádro s krásnými náměstími, ze kterých na vás historie doslova čiší, je důvodem toho, proč je Guimaraes zapsán v seznamu UNESCO. Samotné město má něco málo přes 50 tisíc obyvatel, v celém obvodu ale žije víc než 160 tisíc lidí. Na kopci se tyčí hrad Castelo de Guimaraes (foto v textu) z 10. století, který chránil místní před útoky Maurů a Normanů, načež jeho role pomalu pozbyla smysl a začal chátrat. Ve 12. století se tady údajně narodil první portugalský král Alfons (asi ve věži Torre de Menagem) a asi tu byl i pokřtěn ve zdejší kapli (přesné detaily se neví). Můžete se jen tak projít po hradbách, z cimbuří je pěkný výhled na město, stejně tak ze zmiňované věže. Hrad je největší turistickou atrakcí města, za procházku ale stojí i historické jádro. V dolní části hradu najdete ještě palác Paco dos Duques de Braganca z 15. století, který sloužil jako palác středověkého vévodství Bragancan, a to až do 16. století. V paláci je muzeum s obrazy, užitným uměním (tapiserie, perské koberce) a zbraněmi, nejvyšší patro funguje jako rezidence prezidenta, když sem zrovna vyrazí. Od hradu do historického centra vede malebná ulice Rua de Santa Maria s budovou radnice (Camara Municipal), kterou se dostante na náměstí Praca de Sao Tiago lemované restauracemi a kavárnami. Hned vedle je náměstí Largo da Oliveira s pěknými domky a pokud na zemi v dlažbě najdete kamenný kříž krytý gotickou klenbou, tak vězte, že jde o tuhle legendu. Tady prý vizigótský král Wamba zarazil do země kopí z olivového dřeva a odmítal přijmout korunu, dokud kopí nerozkvete, a ono rozkvetlo. Od tohoto olivovníku také název Olivovníkové náměstí. Je na něm dále kostel a bývalé klášterní budovy dnes fungují jako Museo de Alberto Sampaio, které vystavuje sakrální poklady celého regionu, třeba tunika Jana I., kterou měl na sobě během bitvy u Aljubarroty. Druhým muzeem ve městě je Museu Martins Sarmento, které vystavuje archeologické nálezy města. Nachází se v prostorách bývalého kláštera a vidět v něm můžete třeba bohatou sbírku mapující portugalský pravěk. Kopec Penha vysoký 617 metrů skýtá pěkný výhled na město a zdejší lesy jsou u obyvatel města oblíbeným místem nenáročných výletů. Dostanete se sem autem, z města sem vede turistická stezka a také sem jezdí lanovka Teleférico de Guimaraes.

Druhou zastávku uděláme pro zájemce o archeologii. Archeologické naleziště Citania de Briteiros (foto v odstavci a pod ním) je nejzajímavějším nalezištěm v celém Portugalsku. V době železné tady stávalo město (v okolí jich ale bylo víc), jehož historie sahá až do roku 500 př. n. l. Historický význam tohoto archeologické naleziště je obrovský, jde o jedno z nejranějších osídlení městského typu na celém Pyrenejském poloostrově. Sídliště bývalo domovem keltského kmene Bracariů, které bylo kolem roku 100 opuštěno. Tehdy tady žilo až 2000 lidí v kruhových příbytcích, dva z nich byly zrekonstruovány, aby si návštěvník udělal lepší představu o tom, jak to tu kdysi vypadalo. Koho zajímá dávná archeologie, v Portugalsko je tohle číslo 1. Většina zdejších nálezů je v muzeu Martins Sarmento v Guimaraes, ale v Briteiros je Museu da Cultura Castreja, které se věnuje právě zdejší kultuře „castreja“.



A míříme do Bragy, což je jedno z vůbec nejvýznamnějších náboženských center celého Portugalska. V 11. století byla Braga důležitým biskupstvím a od té doby byla srdcem náboženského života právě vzniklého Portugalska. Najdete tu víc než třicítku kostelů, ale je tu i univerzita, zrenovované městské centrum, ale hlavně celá řada architektonicky významných památek. Hlavním náměstím a centrem Bragy je Praca da República s podloubím, třemi fontánami, věží zbylé z bývalé městské tvrze Torre de Menagem ze 14. století, ale nechybí samozřejmě ani obchody, kavárny a restaurace. Hlavní ulicí vybíhající z náměstí je Rua do Souto, která vede ke katedrále. Katedrála (Sé) (druhá foto vpravo) o dvou věžích byla vybudována v 11. století po křesťanské reconquistě na místě původní maurské mešity a její architektonický sloh je směsicí všemožných architektonických prvků. Součástí je také katedrální muzeum (Museu da Sé), které ukrývá největší sakrální poklady v Portugalsku. V rámci prohlídek katedrály můžete také zavítat do hlavní kaple a kněžiště. Ve zdejší Coro Alto uvidíte impozantní arcibiskupský trůn. V kapli Capela dos Reis, tedy Kapli králů, se nacházejí hrobky krále Jindřicha Burgundského a jeho ženy, také tu je sarkofág uchovávající mumifikované tělo jednoho místního arcibiskupa. Nejkrásnější a nejzajímavější budovou v Braze je arcibiskupský palác Paco Episcopal. Palácový komplex procházel postupem času řadou přeměn, většina dnešních částí pochází z období od 16. do 18. století a kombinuje nejen barokní a gotické prvky. Součástí paláce jsou i zahrady. Dnes v budově sídlí knihovna, archiv či univerzita. Dále upozorníme na měšťanský dům Palácio dos Biscaínhos, díky kterému si uděláte představu o životě mešťanů v 17.a 18. století, žila tu hrabata z Bertiandos. Dnes je tu muzeum, které vystavuje dekorativní umění, obrazy a pěkný je i zdejší interiér. Součástí paláce jsou i pěkné zahrady. Pak je tu ještě malé Museu Pio XII, které se věnuje obrazům portugalského malíře Henrique Mediny, archeologickým nálezům a církevnímu umění. Naproti ve věži Torre Medieval je muzeum věnující se historii Bragy. Na věž si můžete vylézt a kochat se krásnými výhledy na město. V Braze nesmíme zapomenout na významné poutní místo Santuario do Sameiro (foto pod odstavcem) z roku 1873. Jedno z portugalských nejvýznamnějších poutních míst se nachází na kopci ve výšce 566 metrů. Protože se v Braze konalo v roce 2014 fotbalové EURO, byl tu pro tento účel vybudován stadion Estádio AXA, ve kterém dnes hraje zdejší klub Sporting Braga a stadion je zároveň jednou z dominant města.



Ovšem ty nejkrásnější sakrální skvosty Bragy najdete za jejími branami. Jde o benediktinský klášter Mosteiro de Sao Martinho de Tibaes (foto vpravo a pod odstavcem) ležící asi 6 km od Bragy. Klášter vznikl ještě před vznikem samostatného Portugalska, pravděpodobně pochází z 10. století. Nejslavnější léta zažil v 17. století, kdy se pyšnil obrovským bohatstvím. V roce 1833 byl rozpuštěn. Klášter je možné si prohlédnout sám nebo s průvodcem. Budete procházet zdejšími ambity obloženými tradičními kachlemi – azulejos, dostanete se do místnosti, kde byli voleni biskupové, do prostých cel mnichů i do krásného kostela kombinujícího prvky baroka, rokoka i klasicismu. Za vidění ale stojí i klášterní zahrady s kaplemi a poustevnickými zákoutími. Zahradou vedou dvě návštěvnické trasy, z nichž jedna (asi na 90 minut) vás zavede i do okolních lesů.









Druhým významným poutním místem, ležícím asi 5 km od Bragy na vrcholu kopce, je velkolepý poutní kostel Bom Jesus do Monte (fotky pod odstavcem). Toto poutní místo bylo vybudováno v 18. století a tvoří ho nádherný kostel, kašny, kaple, ale hlavně také kaskádové schodiště dlouhé 116 metrů, po kterém se hluboce věřící poutníci vydávájí nahoru ke kostelu po kolenou. Ve stavbě trvající celých 60 let se objevuje symbolika. Ke kostelu na kopci byste rozhodně měli vyjít pěšky po tomhle velkolepém schodišti, ti línější ale mohou využít i lanovku z roku 1882. V okolí kostela najdete park s atrakcemi pro děti, na jezírku se můžete svézt na lodičkách či můžete navštívit umělé jeskyně. Okolí poutního kostela je totiž oblíbenou víkendovou destinací obyvatel širokého okolí. Asi 1,5 km od schodiště vedoucího ke kostelu se nachází druhé poutní místo, Santuário do Sameiro s bílou kupolí, od kterého je krásný výhled na Bragu, ale sám kostelík a schodiště zas tak působivé nejsou. Protože je Braga spojena hlavně se sakrálními památkami a náboženstvím, nejlepším obdobím, kdy ji navštívit, je doba slavností a náboženských svátků. Třeba v době Velikonoc, kdy tady tři dny před Velikonoční nedělí vrcholí Semana Santa, tedy Svatý týden. Městem tou dobou prochází procesí kajícníků v kápích a kněž žehná každému domu a poutníci po kolenou stoupají právě ke kostelu Bom Jesus. Dalším větším svátkem je sedmá neděle po Velikonocích (Letnice) a pak Festas de Sao Joao (23. a 24. 6.).



A pokračujme do dalších míst regionu Minho. Městečko Barcelos nabízí středověké centrum, ale nejzajímavější je asi zdejší náměstí Campo da Feira, kde se pravidelně každý čtvrtek koná tradiční trh (Feira de Barcelos), jeden z vůbec největších v Evropě. Koná se tu od 15. století a pořád si tak nějak zachovává toho středověkého ducha. Koupíte tu nejen jídlo a potraviny, ale i oblečení, včetně toho padělaného, cdčka, ale hlavně řemeslné výrobky v čele s tradiční terakotovou keramikou zvanou loucas de Barcelos. Jednou z dominant náměstí je bílý barokní kostel Templo do Senhor Bom Jesus da Cruz, který byl postaven roku 1705 na místě, kde se o dvě století dříve ševci Joau Piresovi zjevil kříž vyrytý do země. Na počest této události se v květnu konají ve městě slavnosti Festas das Cruzes (Slavnosti křížů). Cesta, kudy se ubírá do kostela procesí, se posype květinami, místní tančí v lidových krojích a nechybí ani ohňostroj. Druhou dominantou náměstí je pak kamenná věž z 15. století Torre da Porta Nova. Ta byla kdysi součástí městského opevnění a pozdeji sloužila jako vězení. Ve městě pak zmíníme ještě dvě muzea – Museu de Olaria sídlí v budově Casa dos Mendanhas z 18. století a hostí sbírku keramiky v počtu víc než 8 tisíc kusů. Součástí je i obchod, kde si tradiční barceloskou keramiku můžete koupit. Druhé muzeum je Museu Arqueológico, tedy archeologické, které se nachází v ruinách zemětřesením poničeného paláce Paco dos Condes, ve kterém kdysi sídlila místní hrabata a dnes je v něm k vidění sbírka sarkofágů, křížů a chrličů. Nejvýznamnějším artefaktem je Cruzeiro do Senhor do Galo, kříž vzdávající hold legendárnímu barceloskému kohoutkovi. K městečku Barcelos se váže jedna legenda, která je patrná ale i jinde v Portugalsku. Jde o tzv. barceloského kohouta, kterého v keramické podobě nebo třeba na textilních výrobcích objevíte i v jiných koutech země. Legenda praví, že španělský poutník byl omylem zatčen na své pouti do Santiago de Compostela za zločin, který údajně spáchal v Barcelos. Měl být popraven a jako poslední přání se vězeň chtěl setkat se soudcem, který se právě chystal zakousnout do pečeného kohoutka. Španěl prohlásil, že na důkaz jeho neviny kohoutek na talíři vstane a zakokrhá. Tak se stalo a poutník byl zachráněn. Tento kohout je dnes portugalským národním symbolem. Ve městě je ale celá spousta dalších historických budov, třeba kostel Igreja de Nossu Senhoru do Terco, kostel bývalého benediktinského kláštera z 18. století, žulovým most přes řeku Cávado z 15. století nebo palác Solar dos Pinheiros původem z 15. století.

Při pobřeží Atlantiku v ústí řeky Rio Lima leží přístavní město Viana do Castelo. Ve městě je pláž, loděnice a řada krásný dobových sídel. Hlavním náměstím města je trochu zašlé Praca da República s renesanční fontánou, budovou chudobince (Misericórdia), který sousedí s kostelem, ale k vidění tu jsou i budovy zdobené tradičními portugalskými azulejos, tedy keramickými kachlíky. Čtyřpatrová budova Casa da Camara na náměstí bývala kdysi radnicí a sídlem městské rady, v létě se pak na náměstí o sobotách konají trhy. Na náměstí je pak ještě Museu do Traje, tedy muzeum šatů a kostýmů, ve kterém jsou k vidění tradiční oděvy i barevné svatební šaty či historické pracovní oděvy. Ve Vianě se také každoročně koná velká slavnost zvaná Romaria de Nossa Senhora d´Agonía. Slavnost se koná několik dní nejblíž víkendu kolem 20. srpna. Jde o náboženské procesí plné květů v ulicích, karnevalových kostýmů, spousta kapel, koncertů, tance a také velkolepý ohňostroj. V pondělí během tohoto svátku se žehná rybářským lodím, kdy krásně nazdobené lodě ozdobí ulice. Pokud budete na severu Portugalska na konci srpna, tuhle tradiční slavnost si nenechte ujít. Další zajímavostí Viany je první portugalská nemocnice na lodi postavená právě tady v 50. letech 20. století, která se pohybovala u kanadského Newfoundlandu i u Grónska. Loď nese název Navio-Hospital Gil Eannes a najdete ji ve zdejším přístavu. V jejím interiéru se o ní dozvíte více. Ve městě dále můžete navštívit Muzeum dekorativního umění (Museu de Artes Decorativas). To skýtá sbírku azulejos, starého nábytku i uměleckých předmětů, to všechno z dob největšího bohatství Portugalska a většina předmětů je tak přivezena z tehdejších portugalských kolonií. Muzeum sídlí v paláci z 18. století, který původně sloužil arcibiskupovi z Bragy. Při ústí řeky najdete starou pevnost Castelo de Santiago da Barra postavenou Filipem II. Španělským k ochraně zdejšího přístavu. V pátek se uvnitř pevnosti konají trhy. Ovšem hlavní dominantou celé Viany je kopec Monte de Santa Luzia, na jehož vrcholu najdete baziliku, od které se vám naskytne krásný výhled nejen na město, ale i na nedaleké pobřeží. Je to určitě hlavní tip na to, co ve Vianě vidět. Na kopec se dostanete buď po schodech, nebo sem můžete vyjet lanovkou (Funicular de Santa Luzia). Na kopci je tedy již jednou zmiňovaná bazilika Santuário de Santa Luzia, můžete vylézt do její kupole. Dále je tu kavárna, restaurace i všemožné stánky. Stojí za to sem vylézt ale hlavně pro ten výhled. V nejvyšší části kopce najdete archeologické naleziště Citania, které dokládá zdejší primitivní městskou zástavbu datovanou už do roku 500 př. n. l. Jsou tu k vidění pozůstatky dlážděných ulic, stěn i základy dávných sídel. Městskou pláží je Praia do Cabedelo lemovaná turistickým zázemím i písečnými dunami. Severně od Viany ale najdete další dlouhou pláž lemovanou malými vesničkami, z nichž nejznámější je Vila Praia de Ancora se dvěma pevnostmi (Fortim de Cao na jihu a Forte de Lagarteira na severu), které kdysi střežily záliv. Projděte si i zdejší přístav.

Nyní nahlédneme do okolí portugalské řeky Rio Minho, která Portugalsko odděluje od Španělska. Přesněji na druhém břehu řeky najdete španělskou provincii Galicii, se kterou tak můžete putování po tomto regionu spojit. Do této oblasti míří hlavně turisté ze Španělska. V ústí řeky Rio Minho najdete obec Caminha, která byla v 17. století velmi prosperujícím přístavem. Na hlavním zdejším náměstí Praca Conselheiro Silva Torres najdete radnici, renesanční hodinovou věž, fontánu a kostel Igreja Matriz. Asi 2 km od obce leží na poloostrově Foz de Minho pláž a zároveň se tady řeka vlévá do Atlantiku. Na jedné straně poloostrova uvidíte opevněný ostrůvek, na druhé straně zas španělské pobřeží. O další 2 km dál najdete pláž Moledo. Z Caminha jezdí trajekty po řece do španělského města La Guardia. Další zajímavostí v okolí Rio Minho je pevnost Valenca do Minho. Hradbami opevněné zdejší Staré město je velmi oblíbeným turistickým cílem. Počátky pevnosti sahají už do 13. století, ale dnešní systém dvojitých hradeb dělící město na dvě části oddělené příkopem je výsledkem vojenské architektury 17. století. Do Starého města vede několik vstupních bran (Portas da Coroada, Portas do Meio, Portas do Sol). Uvnitř hradeb na vás čekají bílé domky, dlážděné uličky, spousta obchodů se suvenýry a restaurací. Vydejte se ale také na zdejší hradby a cimbuří, ze kterých se vám naskytnou pěkné výhledy. Tip na příjemně strávených pár hodin. Ve městě je pak ještě Archeologické muzeum (Núcleo Museológico). Když přejdete železný most navržený samotným Eiffelem, dostanete se do malebného španělského opevněného městečka Tuy. I to má své opevnění s hradbami a pěkné Staré město. Dojdete sem pěšky z Valency asi za 30 minut. V obci Moncao pak najdete hlavní náměstí Praca Deu-la-Deu zasvěcené místní hrdince Deu-la-Deu. Ta se proslavila při obléhání města Španěly ve 14. století. Z minima mouky, co městu zbývalo, napekla koláče a poslala je Španělům, kteří tím nabyli dojem, že je město velmi dobře zásobené a jednoduše ho nelze dobýt a tak se stáhli. Této hrdince je tak věnováno nejen toto náměstí, hrobka ve zdejším kostele, ale také socha na zdejší vyhlídce (miradouro). Nejsevernějším místem Portugalska je obec Malgaco, které dominuje středověká pevnost, jež měla za úkol střežit hranice. Okolí je také významnou vinařskou oblastí, pěstuje se tady to nejlepší portugalské bílé víno, takže můžete navštívit i některé ze zdejších vinic či zdejší degustační bar Solar do Alvarinho, kde se o vínu nejen dozvíte vše zajímavé, ale i si ho tady koupíte. Jinak se jen tak bloumejte v ulicích městečka. Z pevnosti se dochovala už jen zřícenina, ze které je ale hezký výhled na město.

I údolí řeky Lima skýtá pěkná stará městečka. Hlavní dominantou městečka Ponte de Lima je kammenný most, který se klene přes Limu, na jejíž říční promenádě se každé druhé pondělí koná jarmark Feira Quinzenal. Na něm se prodává snad úplně všechno. Kamenný most má základy už ve 14. století, kdy ho tvořilo na 17 oblouků, z nichž tři nepřežily zub času. Na nábřeží dále najdete pevnost Torre da Cadeia Velha z 16. století a budovu tržnice Mercado, které je otevřeno s výjimkou neděle. Při procházce po promenádě pak narazíte ještě na klášter Sao Francisco e Santo António dos Capuchos z 15. století. Mají tu také městský park Parque do Arnada se zahradami v různých stylech. Městečko je proslulé také svými velkolepými slavnostmi, které se tu konají v průběhu roku. V září to jsou Fieras Novas, trhy spojené s oslavou a ohňostrojem, v červnu Feira do Cavalo, ale i jiné. Další městečko Ponte da Barca získalo svůj název „barca – loď“ tak, že tu kdysi převáželi přes řeku poutníky na cestě do Santiaga de Compostela. Přes Limu se tady taktéž vine most z 16. století a za ním jsou zahrady. Stejně jako v sousedním Ponte de Lima se i tady konají v průběhu roku trhy a slavnosti. Vrcholem je srpnový svátek Feira de Sao Bartolomeu. Portugalsko je obecně na různé svátky a oslavy velmi bohaté. V údolí řeky Lima najdete i několik strohých románských kostelíků, které pocházejí z dob, kdy poutě do Santiago de Compostela zažívaly největší rozkvět.




Teď se zastavíme v jediném portugalském národním parku. Parque Nacional da Peneda-Geres (foto pod textem) byl založen roku 1971 za účelem ochrany zdejší fauny a flóry, ale i tradičních pasteveckých domků a kamenných horských vesniček v pohoří Geres. Je to horská krajinka, kde na turisty téměř nenarazíte. Parkem vede několik značených turistických stezek. V parku za zmínku stojí lázeňské městečko Caldas do Geres, které je centrem parku. Turisté míří hlavně do zdejších lázní, jinak se odsud ale můžete vydat na některou ze zmiňovaných turistických stezek. Vydat se můžete třeba na vyhlídku Pedra Bela (asi hodinový náročný výšlap) nebo využít 10 km dlouhou trasu PR3, která vede přes pastviny dobytka i kolem žulových skal. Trasa začíná u kanceláře správy parku asi 2 km od města. Z vyhlídky Pedra Bela se zas můžete vydat k vodopádům Arada a Ermida ve stejnojmenných vesničkách, ke kterým je to trasa dlouhá asi 11 km. Nesmíme zapomenout ani na vodopád Faja das Barjas ( 3 km od Ermidy) se starým mlýnem, další pěkné místo na výlet i na koupání. Oblíbená je také stezka Trilho da Preguica (4 km), která vede na vyhlídku ve výšce 1 300 m. n. m. a vede přes pěkné údolí i kolem malých jezírek. Dalším vodopádem je Portela do Homem, taktéž stojí za vidění. Druhou oblastí tohoto výše jmenovaného národního parku je okolí vesničky Rio Caldo. Skýtá vodní nádrž ideální pro provozování vodních sportů obklopenou horami. Asi 13 km od vesničky najdete kostel Nossa Senhora da Abadia, jedno z nejvýznamnějších portugalských poutních míst. Poutníci sem míří za soškou dřevěné madony z 12. století. O něco dál najdete etnografické muzeum Museu Etnográfico de Vilarinho da Fura, které se věnuje stejnojmenné vesničce, která byla roku 1972 zaplavena novou přehradou. Když je v létě sucho, na hladině přehrady můžete vidět střechy zatopených domů. Před tímto muzeem najdete dále římský patník XXVII, jeden z řady sloupků lemující starou římskou cestu Via Nova z 1. století, která kdysi spojovala Bragu se španělskou Astorgou. Za zmínku stojí i obec Lindoso s další přehradou obklopenou horskými vrcholy. Dominantou Lindosa je zřícenina starého hradu, který měl kdysi strážní funkci a z jeho hradeb jsou dnes pěkné výhledy. Tradiční pro tuto obec jsou také typické kamenné obilné sýpky zvané espigueiros, které najdete pod hradem. Pocházejí ze 17. a 18. století, kdy bylo velmi důležité ochránit potraviny. Pokud chcete vidět ten opravdický portugalský venkov, vydejte se do obce Soajo plné starých vodních mlýnů, pastvin i kamenných horských domků. I tady najdete obilné sýpky espigueiros. Soajo je opravdu pěkná kamenná vesnička, která stojí za vidění. Pěknou vesničkou v parku je Peneda ležící pod stejnojmennou horou vysokou 1 258 m. n. m. I tady najdete významnou svatyni, a to kostel Sanctuário da Nossa Senhora da Peneda, kterou stojí za to navštívit 7. a 8. září, kdy sem míří i poutníci z okolí. Kdysi u svatyně stával kámen ve tvaru ženy, který se stal poutním místem, ale v minulém století byl ukraden a nahrazen nevzhlednou replikou. Ponte de Diabo neboli Ďáblův most je starý kamenný mostek, ke kterému se dostante z vesnice Sidrós. Z druhé strany parku je vstupní branou Montalegre, historické příhraniční město. Je v něm pěkný středověký hrad s hlavní věží a zchátralými hradbami, ale příjemné jsou i ulice pod hradem. I tady koupíte výborné místní uzeniny. Kromě uzenin tady můžete také ochutnat tzv. víno mrtvých (Vinho dos Mortos). Jde o víno, které dozrává v lahvích zakopaných pod zemí. To se tu začalo praktikovat v roce 1809, kdy se vesničané snažili ochránit své zásoby vína před postupujícími Francouzy. Když víno po čase vyndali ze země, zjistili, že je víno ještě lepší než před zakopáním. Asi 8 km od Montalegre najdete velkou přehradu Barragem do Alto Rabagao vhodnou ke koupání a kolem vedou i turistické stezky. Zajímavé jsou i zříceniny benediktinského kláštera z 12. století Pitoes das Júnias jen asi 4 km od španělských hranic. V jeho okolí najdete vodopád (u něho je parkoviště) a od vodopádu se můžete vydat na průzkum celého okolí. Trasa kolem kláštera a vodopádu je vůbec jednou z nejhezčích v parku. Posledním tipem v parku bude Castro Laboreiro. Archeologické naleziště ve výšce 1 000 m. n. m. skýtá pozůstatky starobylé pevnosti, tedy žulové domy, kostel, starý most Ponte Velha. Asi 3 km odsud se můžete vydat do pastevecké vesnice Assureira nebo ke starému římskému mostu Cava da Velha. Park je opravdu skvělým místem pro provozování nenáročné turistiky. Dobrým tipem na koupání je přehrada Barragem de Paradela, která leží nedaleko pěkné kamenné vesničky Outeiro. Přehrad je tu ale mnohem víc. Poslední zastávku v parku uděláme v obci Cabril, což je pěkná vesnička obklopená horami.



Když budete pokračovat dále na severovýchod, dostanete se do oblasti zvané Trás-os-Montes, což bývala dlouho nejodlehlejší oblast v Portugalsku, protože ji od centrální části země dělí hory. Dodnes se tu dochovaly jedinečné tradice i vlastní dialekt a teprve díky zavedení dálnic v 80. a 90. letech 20. století se tahle divočina začala zpřístupňovat širšímu okolí. I dnes ale stále o tomhle koutu Portugalska kolují zvěsti, že to je kraj, kam nikdo nejezdí. A je pravdou, že hlavně ve vesnických oblastech tohohle regionu budete mít pocit, že jste zaručeně první cizinec, kteréhu tu kdy viděli. První zastávku při putování po tomto regionu uděláme ve městě Vila Real. Město má něco málo přes 50 tisíc obyvatel a rozkládá se na kopci nad údolím řeky Corgo. Název v překladu znamná „Královské město“ a bylo založeno na konci 13. století a kdysi tu žila velmi početná komunita všemožných šlechticů a z těchto dob se tu dochovalo několik panských sídel. Nejzajímavější budovou ve městě je palác Casa de Mateus (někdy také Palácio de Mateus), což je palác, o němž není znám ani architekt, ani přesné datum vzniku. Předpokládá se ale, že vznikl kolem roku 1740, tedy v době zlatého věku portugalského baroka a je typickou ukázkou venkovského portugalského sídla, jehož interiéry zdobí portréty aristrokratů i starožitný nábytek. Veřejnosti je palác přístupný v rámci prohlídek, stejně tak zdejší zahrady. Kromě tohoto paláce ve Vila Real najdete ještě Museu da Vila Velha, jakési muzeum s archeologickými nálezy a sbírkou známek. Krom toho je tu barokní kostel Sao Pedro a také místo římské svatyně Santuário de Panóias. Je to areál tvořený balvany, kde kdysi stával chrám krvavého obětního kultu, který později přejali i Římané. V areálu jsou tak k vidění obřadní kameny i pozůstatky chrámu. Víc už toho pro vás ve Vila Realu asi nevymyslíme. Město slouží také jako vstupní bod do nejmenšího přírodního parku země, do Parque Natural do Alvao. Jde o krajinou posetou kameny, borovicovými lesy, kopci a pár vesnicemi, kde se obyvatelé stále živí zemědělstvím a starými řemesly jako tkaní či výroba dřeváků. Návštěva parku vám zabere maximálně půl dne. Jsou tu jen dvě oficiální turistické značené trasy a asi jedinou atrakcí jsou vodopády Fisgas de Ermelo. U vodopádů je parkoviště a vyhlídka. První turistická trasa (Galegos-Arnal) začíná u vesnice Agarez, je dlouhá 7 km vede po kamenné pěšině kolem starého vodního mlýna do výšky 1 000 m. n. m., odkud se vám naskytne pěkný výhled a zpátky přes vesnici Arnal. Druhá trasa (Barragens-Barreiro-Lamas de Olo) vede po náhorní plošině a protíná několik vesnic ve výšce od 1 100 do 1 200 m. n. m. V Lamas de Olo najdete tradiční sýpky espigueiros. Pro návštěvu parku budete potřebovat auto a s nějakým turistickým zázemím nepočítejte, noha turisty sem totiž většinou nevkročí. Je totiž pravdou, že v Portugalsku jsou lepší místa k vidění. Ale pokud máte rádi nedotčené kouty i nenáročnou turistiku, bude se vám tu líbit. Asi 10 km od parku najdete městečko Mondim de Basto obklopené vinicemi, jehož dominantou je nedaleký 996 metrů vysoký kopec Monte Farinha. Na něm je kaple a vyhlídka. Z města se na kopec můžete vypravit pěšky (14 km po značené stezce) nebo autem.

Opusťme okolí Vila Realu a stručně zmiňme další místa v regionu Trás-os-Montes. Město Mirandela leží na řece Tua a může nabídnout 200 metrů dlouhý římský most, říční nábřeží se zahradami a Staré město z barokními domy a tržnicí. Tradiční zdejší pochoutkou jsou klobásy alheira. Nedaleko Mirandely na cestě z Vila Real můžete vidět jedno z řady žulových pohanských prasátek, která jsou rozeseta po celém severovýchodním Portugalsku i sousedním Španělsku. Jejich původ ani účel není přesně znám. To nejslavnější prasátko najdete v městečku Murca. Ve městě Vila Flor zmíníme asi jen ruiny středověkého města Castelo de Ansiaes, jehož součástí je třeba kaple z 12. století a hlavní brána, zbytek jsou už jen opravdické ruiny. Středověké město Ansiaes bylo zcela opuštěno v 18. století a dneska si už jen těžko dokážete představit, že šlo o velmi strategické místo pro pět portugalských králů. Pokud máte rádi neturistická a přesto velmi půvabná městečka, udělejte si krátkou zastávku v Torre de Moncorvo. Nabízí středověké uličky, tradiční domy i impozantní kostel Igreja Matriz z 16. století, jehož stavba trvala celé století. Je tu také městská brána Porta da Vila. Městečko Torre de Moncorvo je ale hlavně spojeno s pěstování mandlí a mandle nejen v cukru jsou oblíbeným suvenýrem i místní delikatesou. Mandlovníky ale hojně rostou i v dalších místech regionu Trás-os-Montes a vztahuje se k ním legenda o maurském princi, který se oženil s princeznou ze severní Evropy. Té se v zimě stýskalo po zasněžené krajině své rodné země. A protože ji princ miloval, vydal se na jih Portugalska, přivezl odtamtud mandloně a každý rok v únoru, kdy mandloně kvetou, se princezna mohla těšit z bílých svahů. Tak tomu se říká láska.




Parque Natural do Douro Internacional je přírodní park, který pokrývá na 120 km dlouhý pás řeky Rio Douro, která v této oblasti kopíruje hranice mezi Španělskem a Portugalskem. Přírodní park skýtá strmé kaňony, pestrou faunu bohatou nejen na vlky, divoké kočky i nejpočetnější koncentraci supů mrchožravých v Evropě. V parku je několik vyhlídek na kaňon řeky, parkem vede také několik značených turistických tras. Operují tu také turistické kanceláře, které vám umožní různé volnočasové outdoorové aktivity. Informační kanceláře k parku najdete v obcích Mogadouro, Miranda do Douro, Freixo de Espada a Cinta a ve Figueira de Castelo Rodrigo. Park také projedete v klidu autem. Nepočítejte s tím, že kromě vás potkáte ještě nějaké jiné turisty. Z míst, která v parku doporučujeme vidět, zmíníme třeba vyhlídku Penedo Dourao, která se nachází na útesech nad řekou. V parku je také pevnost Mogadouro, která je součástí stejnojmenné obce. Původ pevnosti sahá do 12. století a dnes z ní zbyla hlavně zrekonstruovaná věž. Od hradu se vám naskytnou pěkné výhledy na okolí. Ovšem tou nejzajímavější části parku je městečko Miranda do Douro a její přilehlé okolí. Má docela zajímavou historii, kdy už po staletí funguje jako příhraniční město. Byla tak svědkem řady bojů se Španělskem, díky čemuž byla silně opevněna. Opevnění zničila exploze v 18. století a později Miranda upadala. Miranda skýtá pěkné staré město a obrovskou katedrálu (Sé) z 16. století. V okolí katedrály jsou vidět pozůstatky starého opevnění, zbytky hradu a najdete tu také řadu malebných středověkých uliček. Kromě Rio Douro městem protéká ještě řeka Rio Fresno, u které se ve městě rozkládá park s fontánami a pěšinkami. Nedaleko katedrály na náměstí s radnicí najdete Museu da Terra de Miranda, které se věnovuje regionální historii města i jeho tradicím. Mají tu i pár zajímavých exponátů. Pod městem najdete přehradu Barragem de Miranda vybudovanou roku 1955. Přehrada byla postavena na hranicích mezi Španělskem a Portugalskem, Rio Douro se tu mění ve španělské Rio Duero. Po přehradě se můžete svést na lodích. Silnice přes hráz vede přímo do Španělska. V Mirandě do Douro se dochovala řada velmi starých tradic. V celé oblasti severovýchodního Portugalska mají dlouho tradici gaita-de-foles, tedy dudy, které mají svůj původ v maurských tradicích. S dudáckou hudbou se pojí i řada tradičních slavností. Nejlépe tuhle tradiční portugalskou hudbu můžete vidět a slyšet v rámci oslav svátku sv. Barbory (začíná 1. neděli po 15. srpnu). Představení se konají u zchátralého hradu Largo do Castelo. Pokud už budete v Mirandě, určitě se musíte vydat na 20 km dlouhou okružní trasu k soutěsce Sao Joao das Arribas (dojedete k ní i autem nebo lodí). Trasa je značená červenožlutě a vede ke kapličce Sao Joao das Arribas s výhledem na soutěsku řeky Rio Douro s pozůstatky starého castra (opevnění z doby železné i římské). Cestou nahlédnete i na tradiční severoportugalský venkov.

Braganca, město o asi 35 tisících obyvatelích, je významným historickým městem této oblasti. Město začalo nabývat na významu od 12. století, v 15. století tu bylo založeno vévodství, později bylo město pod španělskou nadvládou. Nezávislost získalo znovu roku 1640. Městu vládl po staletí nejslavnější portugalský šlechtický rod, Braganzové. Vévoda Jan později nastoupil na portugalský královský trůn jako Jan IV. Portugalský a založil stejnojmennou královskou dynastii – Braganzové. Ta vládla Portugalsku až do zrušení monarchie v roce 1910. Město ale vždycky bylo a i dodnes je odtržené od hlavního dění v Portugalsku, takže ačkoliv je historicky významné, turistů tu je minimum a to jen v hlavní sezóně. Město ale skýtá pěkné středověké uličky zdejšího starého města a citadelu. Citadela (fotky v textu) kdysi byla významnou základnou dynastie Braganca, dnes se z ní dochovala hlavní brána, dům městské rady z 15. století Domus Municipalis, kde se řešily městské záležitosti. Je tu také kostel Igreja de Santa Maria. Hlavní dominantou citadely je ale hradní věž Torre de Menagem s vojenským muzeem. Za ní je jedno z výše zmiňovaných žulových prasátek a netypický pranýř. Ve městě jsou také dvě muzea – Museu Ibérico da Máscara e do Traje, které se věnuje pohanskému životu na severu Portugalska. Jde o exponáty jako rituální masky či kostými, které se užívají při místních slavnostech. Druhým muzeem je Museu do Abade de Bacal nacházející se v biskupském paláci z 18. století, ve kterém jsou k vidění různé regionální exponáty jako biskupská nosítka, větrné korouhvičky či indické skříňky. Centrem města je náměstí Praca da Sé s katedrálou, které hraničí s náměstím Praca do Camoes. Můžete si tady udělat také procházku kolem řeky Fervenca, kde najdete síť pěšinek. Stojí za to také vidět některé z proslulých portugalských slavností – 12. – 22. srpna je to Festa de Nossa Senhora das Gracas spojená s různými kulturními akcemi i tradiční hudbou, 24. srpna pak Romaria de Sao Bartolomeu s náboženský průvodem a oslavami všeho druhu a konečně jarmark Feira das Cantarinhas, který se koná 2. a 3. května a prodávají se tu všemožné řemeslné výrobky, hlavně ale tradiční hliněné džbány, které se kdysi používaly k uchovávání darů ze svatby. V Bragance budete mít také šanci ochutnat kaštany, které se pěstují v okolí.

Další téměř neprobádanou a turisty nedotčenou částí severního Portugalska (a že jich tu je dost), je přírodní park Parque Natural de Montesinho při hranicích se Španělskem. Park skýtá vřesem zarostlé kopce, louky, dubové lesy i vesničky se starými kruhovými domy zvanými holubníky (pombal). Ačkoliv můžete mít občas pocit, že jste mimo civilizaci, moderní větrné elektrárny hned změní váš dojem. Hold civilizace už dorazila i sem. Park doporučujeme projet autem po okružní cestě a udělat si pár nenáročných procházek. Je tu něco kolem 10 krátkých turistických tras, značených, jejich mapu dostanete v turistickém centru. Informační kancelář je v městečku Vinhais. S nějakým velkým turistickým zázemím ale nepočítejte. Těmi nejlepšími trasami je Montesinho vedoucím kolem skal a přehrady nebo Vilarinhu vedoucích přes vřesem zarostlé kopce. Takovou typickou vesničkou je Rio de Onor na hranicích se Španělskem, která sousedí se sousední španělskou vesnicí podobného jména (Riohonor de Castilla). I další vesničky v okolí působí poněkud zaostalým dojmem. Z vesničky Montesinho se můžete vydat na okružní trasu dlouho 8 km k přehradě Barragem da Serra Serrada. Typickou starou vesnicí je Moimenta s kamennými chalupami stojícími na pilířích, kudy vede 8 km dlouhá okružní trasa k vyhlídce a přes dva staré kamenné mosty. Vstupní branou do parku je vesnička Vinhais, která proslula svými uzenými dobrotami. Prý tam dokážou vyudit jakékoliv maso. U Vinhais najdete ekopark (Parque Biológico de Vinhais) s naučnými trasami a se zvířátky.

Další zastávku uděláme v lázeňském městě Chaves. Centrem je stará část města s pevnostmi a hradbami, které pamatují všemožné dobyvatele v různých obdobích – Maury, Francouze i Španěly. Najdete tu starý římský most Ponte Trajano přes řeku Rio Tamega, na jejíchž březích najdete pěkné promenády. Dále je tu věž Torre de Menagem ze 14.století, jediný pozůstatek starého chaveského hradu. Uvnitř věže sídlí Vojenské muzeum. Z hradeb se vám naskytnou pěkné výhledy. Za věží se rozkládá malebná stará čtvrť města s působivou uličkou Rua Direita. Ta skýtá netypické domky se starými dřevěnými balkony i staré obchody. Seženetu tu řadu řemeslných výrobků, ale i tradiční chaveské klobásky alheira i uzenou šunku, typickou pro toto město. Ve městě je pak muzeum Museu da Regiao Flaviense vystavující hlavně nálezy z římských i předřímských dob. Zmíníme ještě silně opevněnou pevnost Forte de Sao Francisco ze 17. století. Původně šlo o klášter, který byl ale v době války na Pyrenejském poloostrově opevněn a stal se pevností, ze které je dnes hotel. Lázeňství má v Chaves i jeho okolí historii už od dob starých Římanů. Ve městě najdete lázeňský komplex Termas de Chaves a spousta hotelů tady nabízí lázeňské služby. V letní sezóně v Termas de Chaves můžete ochutnat minerální pramen. Asi 17 km od města jsou lázně Vidago, které jsou součástí luxusního hotelu Vidago Palace, dalšími jsou pak lázně Pedras Salgadas.

Poslední částí na severu Portugalska, které se budeme věnovat, bude druhé největší portugalské město Porto a dále pak široké povodí tzv. „zlaté řeky“, řeky Rio Douro. Průvodce po druhém největším portugalském městu Portu je poměrně obsáhlý a věnujeme se mu tak v samostatném průvodci.

Řeka Rio Douro (španělsky Duero) je řeka na Pyrenejském poloostrově. Její celková délka je 925 km, z nichž valná část se nachází ve Španělsku (region Kastilie a León) a asi 213 km pak na území Portugalska. Částečně řeka tvoří také španělsko-portugalskou hranici. Pramení v Iberském pohoří ve Španělsku a v Portu ústí do Atlantiku. Portugalská část řeky Douro skýtá překvapivě krásné scenérie a zároveň údolí, kterými řeka protéká, proslula velkým množstvím vinic, které produkují vynikající portugalská vína. Vinařská oblast Alto Douro produkuje hlavně portské víno a od roku 2001 je zapsána na seznamu UNESCO. Není to cíl jen pro vinaře, ale i milovníky krásné přírody, kteří si ji mohou užít z oblíbených plaveb na lodích. Tady je stručné shrnutí toho nejzajímavějšího z portugalské části řeky Douro.



Nejprve zmíníme letovisko Vila do Conde ležící asi 27 km od Porta při pobřeží Atlantiku. Jde o letovisko s pláží a středověkým městským centrem i moderní městskou čtvrtí. Protéká jím řeka Rio Ave. Najdete tu přístav i příjemné středověké uličky. Jezdí sem metro z Porta. Dominantou města je klášter Convento de Santa Clara z 18. století. Je u něho vyhlídka s krásným výhledem na město i řeku. Vede k němu zachovalý akvadukt ze stejné doby. Klášter je spojen s tradiční zdejší cukrovinkou – doces conventuais neboli klášterní koláčky. Tuhle hodně sladkou dobrůtku seženete na mnoha místech ve městě. Dále tu upozorníme na muzeum věnující se zdejším krajkám a výšivkám rendas de bilros – Museu de Rendas de Bilros sídlící ve starém panském domě. O krajkářství se tu dozvíte téměř vše a krajky si tu můžete i zakoupit. Ty ale seženete i jinde ve městě. Vila de Conde má významnou loďařskou minulost, zdejší loďařský průmysl se řadí k nejstarším v Evropě a dodnes se ve zdejších docích vyrábějí rybářské lodě, které mnohdy připomínají staré karavely. S replikami lodí i s historií zdejšího loďařství se seznámíte v Museo da Construcao Naval sídlící v budově bývalé královské celnice z 2. poloviny 15. století. Kousek dál odsud najdete maurský dům Capela do Socorro. Asi 15 minut chůze vám zabere cesta na zdejší pláž s hrubým pískem. Na jihu pláže u ústí řeky Rio Ave najdete pevnost Forte de Sao Joao Baptista ze 17. století, ve které je dnes hotel. Vila do Conde proslulo i svými festivaly. V srpnu se tu koná gurmánský trh Feira de Gastronomia, na přelomu července a srpna zas trh řemesel Feira Nacional de Artesanato a v červenci se tu také koná festival krátkého evropského filmu s název Curtas.

A pokračujme do městečka Penafiel, které bude cílem hlavně pro vinaře. V jeho okolí se pěstuje bílé víno, s jehož pěstováním začali zdejší benediktinští mniši, ke kterým se pojí i spousta románských kostelů rozesetých po okolních kopcích. V Penafielu kromě vína nic jiného nenajdete. Zdejší palác Quinta da Avelada produkuje bílé víno, jsou tu možné prohlídky s průvodcem do stáčírny a také tu můžete ochutnat víno a sýry. Součástí jsou i pěkné zahrady. Ale jak říkáme, pokud nejste vinaři, nestojí za to sem jezdit. Asi 10 km od Penafielu najdete staré románské opatství Paco de Sousa, které je pohřebištěm Egase Monize, rádce prvního portugalského krále Alfonse I. Portugalského, který proslul tím, že se chtěl sám obětovat při jednáních s leónským králem a tento příběh tu vypravují náhrobní panely. Pokud máte rádi osamělé romantické kouty, můžete se zastavit u údajně nejmenšího kostelíku v Portugalsku. Kostelík Sao Gens leží ve vesničce Boelhe a jeho poloha na kopci skýtá krásné výhledy do údolí Tamega.

Říční město Amarante se rozprostírá na obou březích jednoho z přítoků Doura. Nejsou tu sice žádné významné turistické atrakce, ale máte-li cestu kolem, můžete se tu zastavit. Hodně zdejší památek se váže k poustevníkovi Goncalovi, který byl svatořečen. Městečko skýtá fotogenický most, hezké žulové domky s dřevěnými balkony lemující zdejší hlavní ulici a ochutnat tu můžete zdejší ovocné víno – Gatao. Ve středu a v sobotu dopoledne se tady konají trhy. Jsou tu dva kostely – jeden stojící na místě původní Goncalovi poustevny – Igreja de Sao Goncalo (foto vpravo). V něm se každoročně první víkend v červnu koná slavnost Festas do Junho se zajímavými zvyky. Pokud se vdavekchtivé slečny (či pánové) dotknou světcovy ošoupané hrobky, údajně je čeká brzká svatba. V kostele je také muzeum věnující se dílům kubistického a avantgardního malíře Amadea de Souza-Cardose. Druhý kostel Igreja de Sao Domingos zas skýtá jedinečný dřevěný panel znázorňující Ježíše na kříži nohama vzhůru.

Samotnou řeku Douro a její okolí můžete prozkoumat různými způsoby. Pořádají se po ní exkluzivní plavby trvající i týden, můžete zvolit krátké plavby, můžete ale využít i vlak či vlastní auto. Když mluvíme o vlaku, tak myslíme zdejší železnici Linha do Douro, 160 km dlouhou trasu z Porta (nádraží Sao Bento a Campanha) do Pocinha, která skýtá mnohé nádherné výhledy a mluví se o ní jako o nejkrásnější cestě vlakem v celém Portugalsku. Pěkné úseky si užijete i cestou autem podél řeky, některé jsou nudné, jiné krásné. Hezký je třeba úsek mezi Cinfaes a Peso da Régua, cestou potkáte několik panoramatických výhledů, vinice, přehradu přes řeku Douro v Caldas de Aregos či kostel Santa Maria de Carquere nad městem Resande, jehož klášterní část pochází z konce 11. století a dnes je součástí vinařství. Údajně nejkrásnější výhled na Douro se vám naskytne z vyhlídky ve vesničce Casal de Loivos u města Pinhao, ve kterém kotví výletní lodě. Poslední vesnicí při Douru, na hranicích se Španělskem, je Barca d´Alva s přístavištěm výletních lodí a opuštěnou železnicí. Vesnice Castelo Rodrigo (foto pod textem) z 12. století, usazené vysoko v horách nad řekou Douro skýtá olivové háje, divoké levandule, sluncem prohřáté vinice a půvabné středověké uličky.



Za hlavní město zmiňované vinařské oblasti platí městečko Peso da Régua. Je to jedna z několika zastávek v rámci plaveb po Douru, pěkná je zdejší nábřežní promenáda s kotvícími loďkami a ve zdejších vinařstvích ochutnaté i spoustu dobrého vína. Na nábřeží najdete Museo do Douro, tedy muzeum věnující se historii řeky Douro i portského vína. V sezóně se tady můžete projet parními vlaky a zároveň se odsud provozuje celá řada výletních plaveb, které se konají od března do listopadu. Na nábřeží najdete nespočet stánků, kde si plavbu můžete zakoupit.

Asi turisticky nejzajímavějším místem v okolí řeky Douro je město Lamego. V jeho okolí se vyrábí portugalská verze šampaňského – Raposeira. Město skýtá spoustu historických míst jako jsou panská sídla, kostely, kláštery i opevněné budovy. Město bylo jedním z prvních měst osvobozených z maurské nadvlády a z doby reconquisty pocházejí i zdejší opevnění na domech. Najdete tu hlavně spoustu sakrálních památek. Zdejší katedrála Sé má původ už ve 12. století, ale byla mnohokrát přestavována. Zajímavá je její křížová chodba z 16. století. V paláci naproti katedrále najdete Museu de Lamego s pár historickými artefakty. Horní části města dominuje hrad – Castelo, jehož součástí jsou nějaké ty hradby, brány, kaple a věž. Castelo je otevřené vždy a přístupné zdarma. Ovšem tou nejhlavnější atrakcí města je významné poutní místo Santuário de Nossa Senhora dos Remédios (fotky pod odstavcem). Tyčí se nad městem ve výšce asi 600 metrů a z města k němu vede barokní schodiště. Bazilika je zdobena kapličkami, fontánami a různými plastikami. Po obou stranách schodiště vedou zalesněné stezky, které jsou součástí parku Parque dos Remédios. Od posledního srpnové čtvrtka do 8. září trvá zdejší svátek Festas de Nossa Senhora dos Remédios. Nejzajímavější jsou jeho poslední den, kdy se koná poutní procesí, dětský průvod a býci táhnou vozík s obrazem Panny Marie a koná se se spousta hudebních či tanečních vystoupení. V okolí Lamega zmíníme ještě starobylou vesničku Ucanha s opevněnou kamennou bránou, kde se dříve platilo mýtné a starým mostem. V obci Salzedas asi 18 km od Lamega najdete klášter Mosteiro de Salzedas. Nejprve augustiánský a později cisterciácký klášter má počátky ve 12. století, ale po zrušení klášterů v 19. století výrazně zchátral. Další klášter najdete v obci Sao Joao de Tarouca, jehož základní kámen prý položil první portugalský král Alfons I. Portugalský. Dodnes se tu dochovaly rozsáhlé ruiny tohoto původně významného kláštera ze 12. století.



Městečko Vila Nova de Foz Coa (foto vpravo) je zapsána na seznamu UNESCO pro svou nejrozsáhlejší sbírku paleolitického umění v Evropě. Našly se tu významné rytiny v jeskyních, ale i rytiny unikátní tím, že zdobí venkovní stěnu skály. Navštívit se tu dají tři místa, počet návštěvníků je ale významně omezován, aby nedocházelo k poškozování památek. Archeologický park do Vale do Coa skýtá tisíce rytin na stovkách skal. Jedná se o rytiny koní a dalších zvířat, ale i lidí. Areál je rozdělen do několika částí. Prohlídky skalního umění si musíte předem rezervovat a jsou možné pouze s průvodcem. První částí je Canada do Inferno s rytinami zvířat. Tato část se nachází u přehrady Coa a spousta jejích rytin je dnes už pod vodou. Další rytiny najdete v Ribeira de Piscos. Tady jsou rytiny líbajících se koní a vzácné paleolitické rytiny člověka. Třetí částí je Penascosa s návštěvnickým centrem v Castelo Melhor, která se považuje za nejzajímavější čát parku. Tady najdete třeba rytinu ryby. Sama obec nabízí pěknou zříceninu hradu. V okolí se pěstují mandle, které úžasně kvetou od února do března a lákají spousty návštěvníků.

A tady náš původce po severním Portugalsku končí. Průvodce po dalších částech země najdete tady.

Zdroje fotografií: pixabay.com a dále děkujeme Pavlovi K. Rotterovi za poskytnutí fotek ze své expedice do Portugalska ke zveřejnění. Jak jeho expedice probíhala, si můžete přečíst tady.





Další tipy na akční letenky a super zájezdy najdete na naší domovské stránce.

Pokud se Vám tento průvodce líbil, podpořte nás na našem facebookovém profilu, kde nabízíme tipy na to, kam vyrazit a také se tam dozvíte spoustu cestovatelských zajímavostí.

Nepovažujete za žádného zkušeného cestovatele a nevíte, kde sehnat levné letenky nebo jak si zařídit ubytování v zahraničí? Chcete si v zahraničí půjčit auto a nevíte, co to všechno obnáší? Nebo Vás zajímá, jak zůstat na dovče co nejvíce v bezpečí a na co všechno před cestou nezapomenout? Mrkněte na naše rady a tipy pro cestovatele, kde se dozvíte o všem, co je před Vaší cestou třeba zařídit. Pokud s cestováním začínáte nebo máte strach, že si dovolenou na vlastní pěst nezvládnete naplánovat sami nebo se bojíte, že nemůžete cestovat do světa bez znalosti cizího jazyka, mrkněte taky na to, jak Vám s tím pomůžou Cesty po světě. Rádi s Vámi budeme na telefonu po celou dobu Vašeho pobytu v zahraničí a případně vykomunikujeme všechno, co sami nezvládnete. Naplánujeme Vám dokonalou expedici či dovolenou po celém světě do nejmenšího detailu a Vy se už o nic nebudete muset starat. Pokud potřebujete jakoukoliv pomoc při Vaší cestě do zahraničí, podívejte se na to, jak Vám s tím můžeme pomoci.

Vaše Cesty po světě