Dějiny Spojených států amerických

  • O historii Spojených států jsme se ve školách učili všichni. Učinili jsme se o tom, jak Amerika bojovala za svou nezávislost, známe termíny Bostonské pití čaje nebo válka severu proti jihu. A protože jsou Američané na svou historii velmi hrdí a neustále si ji připomínají při různých historických akcích, pojďme si ji teď společně zopakovat, abyste při Vaší cestě do Ameriky nenarazili na jména a události, které Vám nic neřeknou..

  • Předkolumbovská Amerika aneb jak se žilo domorodcům předtím, než si jejich území začali nárokovat Evropané…

    Na území celé Severní a Jižní Ameriky žily různé skupiny domorodých obyvatel, které tvořily kultury chovající se podle vlastních pravidel a zvyklostí. Kultury byly odlišné, lišily se nejen způsobem života (některé kmeny byly jen lovci, jiný zemědělci), jazykem, ale i mírou kulturního vývoje. Severoameričtí Indiáni nezakládali velké rozvinuté státy jako Mayové, Inkové a Aztékové v Jižní a střední Americe. Jiné kmeny žily na severozápadě Spojených států a Kanady, jiné kmeny uctívající vlastní životní styl žily v náhorních planinách nebo v pouštních oblastech. Jmenujme jen pár známějších kmenů pro ilustraci. Na území dnešní Aljašky a Kanady se usadily Inuité (též Eskymáci), na severovýchodě severoamerického kontinentu žili Čerokíjové či Mohawkové, v prérijních oblastech pak Siouxové či Komančové a na jihozápadě severoamerického kontinentu pak Apačové. Až do příchodu Evropanů žili původní obyvatelé jednoduchým životem, citlivě k přírodě, uctívající rodinu a kmen. Netavili železo, neznali kolo ani šrouby. Jen si připomeňme, že touto dobou ve Starém světě (Evropě) vznikala velká města, univerzity, obchod se neuvěřitelný tempem rozvíjel v mezinárodním měřítku a zakládaly se státy, které tou dobou byly nejmocnější v Evropě a udávaly směr vývoje (Francie, Německo…). Kryštof Kolumbus tyto obyvatele označil jménem indiáni, protože se nesprávně domníval, že doplul do vysněné Indie. Ve skutečnosti ovšem karavela jeho lodí kotvila u dnešních Bahamských ostrovů.

  • Kolumbus objevuje Nový svět

    Rok 1492 je považován za počátek novověku. Byl to rok, kdy Kryštof Kolumbus doplul do Ameriky a nesprávně se domníval, že doplul do vysněné Indie, kam mířil. Německý kartograf Martin Waldseemüller nový kontinent na mapě vydané roku 1507 označil názvem Amerika podle slavného mořeplavce Ameriga Vespucciho, který podnikl dvě plavby podél pobřeží Jižní Ameriky. Ohledně názvu kontinentu podle Vespucciho se vedla řada diskuzí, někteří měli pocit, že se Vespucci snaží Kolumbovi ukrást jeho prvenství. Kolumbus vlastně nebyl prvním objevitelem Nového světa, již několik stovek let předtím se to povedlo Vikingům. Ovšem založení jejich osady Newfoundland nemělo mít historicky na další osudy domorodých obyvatel žádný vliv. Historii tohoto kontinentu zásadně změnilo a ovlivnilo další vývoj právě přistání Kolumba v Karibiku. Právě jeho cesta zapříčinila to, že se vzájemně seznámily kultury, které po tisíce let žily odděleně a zcela jiným životem. A nutno bohužel zkonstatovat, že toto setkání způsobilo vymizení řady velice rozvitých kultur žijících na území střední a Jižní Ameriky a smrt milionů domorodých obyvatel na území obou amerických kontinentů. „Velcí“ Evropané přesvědčení o správnosti svého způsobu života a jednání po staletí vraždili domorodé obyvatele, přivlastňovali si jejich bohatství a některé původní kultury zcela vymazali ze světa. Pokud některé skupiny domorodců zůstaly naživu, musely se ze svých původních domovů vystěhovat tam, kam si přáli Evropané. Takže ať si říká kdo chce, co chce o zásluhách Kolumba a úspěších dalších objevitelských cest, pro mě je to jen kapitola dějin, která zničila nejednu originální kulturu a demonstrací síly Evropy (v té době hlavně Španělska a později Anglie)… A ačkoliv miluji Ameriku, její vznik a to, že jsou dnes Spojené státy nejmocnější zemí světa, je vlastně založeno na myšlence, že silnějším patří celý svět…


    Zájmem Evropanů plujících přes oceán a hledajících nové země byla bohužel od nepaměti lidem přirozená snaha o ovládnutí dalších území a zisk bohatství (Kolumbus byl ovlivněn knihou Marka Pola Milion, která hovoří o obrovském bohatství Číny). To vše dělali pod záminkou šíření křesťanství a obracení pohanů na víru, protože se domnívali, že jen jejich náboženství to jediné a správné! Karavela lodí Kryštofa Kolumba vyplula ze španělského přístavu Palos začátkem srpna 1492. Karavelu tvořily tři slavné lodě: Niňa, Pinta a Santa Maria. Jedné říjnové noci 1492 pak dopluli k Bahamskému ostrovu, který Kolumbus pojmenoval San Salvador. První kontakt s domorodými obyvateli se vedl v duchu výměnného obchodu. Kolumbovi námořníci do Evropy zanesli zlozvyk kouření, který pochytili u amerických indiánů a také se říká, že do Evropy právě tito námořníci přivlekli syfilis z Ameriky (ovšem existují i doklady toho, že už mniši ve 14. století v Evropě touto chorobou trpěli, takže není jisté, že tato nemoc pochází od amerických indiánů).

  • Osidlování Ameriky Evropany aneb jak vznikla nejmocnější země světa…

    Španělé začali osídlovat Jižní a střední Ameriku a Angličané začali osídlovat východní pobřeží dnešních Spojených států. První anglickou osadou byla osada na ostrově Roanoke, dnešní Severní Karolína. Roku 1587 sem přijela první loď s osadníky, kterou tvořili hlavně kriminálníci a žebráci, kteří nikdy nechtěli moc pracovat. Guvernér osady, John White, se jednou rozhodl vydat do Anglie pro zásoby, ovšem díky zuřící anglicko-španělské námořní válce se mu podařilo vrátit zpátky ke své rodině a k celé osadě až o tři roky později. Našel zde ovšem pouze opuštěnou osadu a po osadnících nebylo ani památky. Co se tehdy stalo je dodnes jednou z největších nerozluštěných záhad. Existuje řada konspiračních teorií. Nejpravděpodobněji se jeví to, že osadníky zabili sousední indiáni ( to bylo tvrzením jednoho indiánského náčelníka, který to sdělil novým osadníkům kolonie Jamestown ve Virginii), ovšem existují teorie o tom, že to byla akce vedená z anglického dvora nebo také teorie o tom, že osadníci za tři roky prostě splynuli s původním obyvatelstvem (toto svědectví podal jeden osadník, který navštívil ostrov Croatoan a našel tam zvláštní „bílé indiány“, kteří trochu ovládali jeho jazyk). Je pravdou, že po osadnících zůstalo jediné: nápis Croatoan na jednom z dřevěných kůlů.

    Osídlování východního pobřeží dnešních Spojených států amerických probíhalo po řadu dalších let. Kolébkou „Jihu“ se stala roku 1607 založená osada Jamestown v dnešní Virginii. A když už jsme u Jamestownu, připomeňme si slavnou Pocahontas. Dvanáctiletá dcera indiánské náčelníka svým dobrým srdcem zachránila život guvernérovi této provincie, Johnu Smithovi, později si vzala zdejšího mladého soudce Johna Rolfeho a tento svazek po nějakou dobu udržoval křehký vztah mezi domorodými indiány a osadníky. Pojmem, který dodnes nenechává Američany chladnými, je anglická loď Mayflower mířící do Virginie, kterou ovšem silný vítr zavál ke skále Plymouth nedaleko Bostonu. Osadníci zde podepsali tzv. Mayflowerskou smlouvu, ustanovili tak občanskou vládu a Plymouth se stal samostatnou kolonií. Tato smlouva je dodnes chápána jako počátek americké demokracie a jména Plymouth a Mayflower nosí dnes řada hotelů či malých vesniček na celém území USA. Tyto názvy jsou dodnes klíčovými slovy americké národní identity a že si na ni Američané potrpí! Z této kolonie také pochází nejtypičtější americký státní svátek, Den díkůvzdání, který se slaví čtvrtý čtvrtek v listopadu. Kolonisté se po 3 dny modlili a hodovali, čímž oslavovali svoji první sklizeň a děkovali Bohu za úrodu a za to, že přežili první americkou zimu. Hlavním chodem dodnes zůstal krocan.

    Osídlování pokračovalo po celé 17. století a na začátku 18. století na zdejším území žilo na 250 000 osadníků a existovalo už pět měst. Po Virginii a Marylandu vznikaly další kolonie a do USA se stěhovali nejen osadníci z Anglie, ale i Němci, Skotové a Irové. Konflikty s indiány jsou tématem, které zpracovala řada knih a filmů a už tehdy se ukázalo, jak lidstvo k sobě navzájem dokáže být kruté! Angličané – přistěhovalci na území, které jim nepatřilo, vyvraždily indiánské kmeny žijící primitivním životem a začali si území nárokovat, nastavovat si vlastní pravidla a znemožňovali indiánům vést svůj původní život! Indiáni si v podstatě ve válkách jen hájili právo na život…

  • Boj za nezávislost nad Anglií

    Klíčovým bodem amerických dějin je Americká revoluce, tedy boj za nezávislost nad Velkou Británií. První vzpoura je označována jako Bostonské pití čaje a jednalo se o spor týkající se daňové a celní politiky, kdy se americkým osadníkům znelíbila nespravedlnost daní z čaje uvalená na osadníky obývající území dnešních USA. Američané tak přes palubu anglických lodí 16. 12. 1773 vyházeli bedny plné čaje do moře v přístavu Boston. 4. července 1776 pak byla zveřejněna Deklarace nezávislosti (od té doby se 4. července slaví Den nezávislosti), ve které 13 amerických kolonií deklarovalo svou nezávislost nad Velkou Británií. Mezi autory deklarace patřili pánové, které jsou dnes považováni za „otce zakladatele“. O tom, kdo by mezi „otce zakladatele“ měl patřit, vedou dodnes historikové spory. Ovšem na Benjaminu Franklinovi, Georgi Washingtonovi a Thomasi Jeffersonovi se shodnou všichni z nich. Benjamin Franklin byl spisovatel, diplomat, vynálezce bleskosvodu a osobnost, která je pro svou renesanční mysl dodnes dávána mladým generacím za vzor. Byl jedním z autorů Deklarace nezávislosti a jeho podobizna dnes zdobí americkou 100dolarovou bankovku. George Washington byl prvním americkým prezidentem zvoleným roku 1789. Původně plantážník a poté velitel americké armády, jehož jménem se dnes pyšní nejen americké hlavní město, ale i samostatný stát a jeho obličej můžeme vidět na nejpoužívanější americké bankovce, té jednodolarové. Thomas Jefferson byl třetím americkým prezidentem a jedním z autorů Deklarace nezávislosti. Válka za nezávislost skončila roku 1783 britským uznáním nového státu. Ten tou dobou tvořilo 13 kolonií. Země se dále rozšiřovala o nová území. Např. v mexické provincii Texas žilo víc přistěhovalců než Mexičanů. To se mexické vládě znelíbilo, proto na přistěhovalce uvalila vysoké daně a zakázala příliv dalších z nich. To vedlo k vyhlášení nezávislosti Texasu roku 1835. Američané opět dostali to, co chtěli. O 10 let později se připojili ke stávající konfederaci, čímž vyvolali Americko-mexickou válku, kterou Mexiko prohrálo a USA tak získalo další území, dnešní Nevadu, Kalifornii, Utah a Arizonu.


    První osadníci se na západ USA vydali poprvé ve 20. letech 19. století a opět začali boje v domorodými indiány. Američani je vytlačovali do rezervací v nehostinných krajinách, porušovali dohody, které s nimi předtím uzavřeli a ty indiány, kteří se prostě nepodrobili, jednoduše zavraždili. Roku 1848 pak vypukla Kalifornská zlatá horečka, která zapříčinila velký přesun osadníků z východu na západ. Zlato bylo nalezeno v dole Johna Suttera. V oblasti byla založena pevnost a to na místě, kde se dnes nachází hlavní město Kalifornie, Sacramento. Přicházeli sem nejen přistěhovalci z východu, ale i z Evropy a Jižní Ameriky. Díky zlaté horečce se západ začal rozvíjet, ze San Francisca, osady s 200 obyvateli, se za pár let stalo město s 3600 obyvateli. Zlatá horečka měla samozřejmě vliv i na život indiánů, kteří byli v dějinách USA již po několikáté vražděni a vyhnáni ze svých pozemků. Zlatá horečka probíhala na řadě jiných území, tou nejrozsáhlejší, která zapříčinila jednu z nejmasovějších emigrací za zlatem, byla zlatá horečka na Klondiku (kanadská provincie Yukon).

  • Americká občanská válka a co bylo po ní…

    Nelze v tomto článku nezmínit Americkou občanskou válku známou spíše jako válku Severu proti Jihu. Severní a jižní kolonie se vyvíjeli odlišným způsobem. Sever budoval města, spatřoval důležitost ve vzdělání, rozumu a uzavírání smluv. Jih žil tradičním venkovským životem a uznávala se osobní čest. Sever usiloval o silnou federální vládu, zatímco Jih chtěl větší práva jednotlivých států. Zásadním bodem ovšem bylo otroctví. Jižní plantážníci si uvědomovali, že nenajdou dostatek bělochů ochotných pracovat pod horkým jižním sluncem na jejich plantážích bavlny a indiáni se ukázali jako málo odolní. První otroci do Jamestownu dopravila holandská loď z Afriky a od té doby se černošští otroci stávali podstatnou součástí ekonomiky USA. Třeba americká bavlna byla nejen nejkvalitnější, ale díky práci otroků také nejlevnější na trhu. Kolem roku 1860 na území USA žilo přes 4 miliony otroků. A spor o otroctví byl jedním z hlavních důvodů vypuknutí Americké občanské války roku 1861. Jižanské kolonie na udržení otroctví trvaly, naopak ty severní ho chtěly zrušit a sami ho ani příliš nevyužívaly. O starém Jihu kolují legendy, bylo napsáno nespočet knih a filmů zpracovávajících osudy černých otroků na jižanských plantážích. Hovoří se o tom také ve slavné knize z roku 1936 od Margaret Mitchelové, ve které se objevila postava Scarlett O´Harové, Jih proti Severu. Spor vypukl roku 1861, kdy 11 jižních států vyhlásilo Konfederaci amerických států. Tou dobou byl prezidentem zvolen Abraham Lincoln. Prezident z chudé rodiny, nepříliš vzdělaný, ale velmi výřečný. Byl tou dobou už 16. prezidentem USA, který vedl severní státy v Americké občanské válce. Jeho jméno je nejvíce spojeno právě s bojem proti otrokářství, kdy se ho snažil definitivně zakázat. Když roku 1865 navštívil Fordovo divadlo, údajně fanatický herec a zastánce Jihu, John Wilkes Booth, ho v jeho loži dvakrát střelil zezadu do hlavy. Druhý den prezident zemřel. O atentátnících kolují dodnes legendy, bylo jich údajně celkem 10. Lincoln je stále jedním z nejuznávanějších prezidentů. Jeho narozeniny se dodnes v USA slaví jako státní svátek. Připomínají si tím lidského a milovaného prezidenta, který se zasloužil o jednotu amerického národa a demokracie. Lincoln byl národním hrdinou občanské války.

    Válka trvala po čtyři roky, boj to byl nespravedlivý. Bojovalo v něm 6 milionů jižanů a 22 milionů seveřanů (z 23 severních kolonií). Americká občanská válka byla po genocidě indiánů druhým nejkrvavějším bojem na území USA, ve kterém zahynulo přes půl milionu lidí. Sever zvítězil, otroctví bylo zrušeno 13. dodatkem. Ovšem černoši byli i po další stovku let druhořadými občany bez volebního práva. A přiznejme si, že jejich status je dodnes palčivou otázkou Spojených států, neboť černoši jsou dnes sice rovnoprávní, ale většina jich žije na hranici chudoby a jejich status ve společnosti také není zrovna vysoký. Jednotlivé bitvy občanské války se dodnes připomínají na celém území Spojených států formou různých oslav, ceremonií a památečních akcí.

    Po Americké občanské válce se USA měnilo v průmyslovou velmoc, ačkoliv nejdříve po válce byly samozřejmě zaznamenány ekonomické ztráty pro oba účastníky války. Tou dobou také vznikl nechvalně proslulý Ku-klux-klan. Organizace byla založena ve státě Tennessee, kde se sešla místní smetánka a veteráni občanské války, aby bojovali proti výsledkům války. Antisemitistická organizace si dala za cíl znemožnit zrovnoprávnění černochů, v bílých kápích hlavně v noci chodili a chytali černochy, které poté věšeli. Ovšem teror byl nejen proti černochům, ale i proti demokraticky smýšlejícímu bílému obyvatelstvu.

    Po válce vznikaly obchodní domy, rozvíjel se obchod, narůstal počet přistěhovalců. Mezi lety 1860 – 1920 přišlo do USA až 25 milionů přistěhovalců z celého světa. Roku 1886 pak Francouzi darovali Američanům Sochu svobody, kterou dostali ke 100. výročí vyhlášení nezávislosti.

    Pojem „Divoký západ“ jsme všichni slyšeli a určitě jsme viděli nejeden westernový film. Přiznejme si ovšem hned na úvod, že jeho obraz je obklopen více legendami a mýty, než skutečnostmi. Za toto období je považována doba mezi Občanskou válkou a rokem 1890. Western je tradiční americký filmový žánr, jehož hlavními postavami jsou kovbojové, zlatokopové či indiáni.

  • 20. a 30. léta 20. století

    Éra pokroku začala v USA zvolením Theodora Roosevelta roku 1901 26. americkým prezidentem. USA se angažovaly ve světové politice, probíhala řada vnitřních reforem. Roku 1906 pak Roosevelt dostal Nobelovu cenu míru za pomoc při urovnání Japonsko-ruské války. Při vstupu do První světové války už USA vedl Woodrow Wilson, 28. prezident.

    Ve 20. letech 20. století, po První světové válce, pak byla v USA pod vlivem protestů pobouřených občanů nad zhýralým životem přistěhovalců vyhlášena prohibice. Bylo zakázáno alkohol pít, vyrábět i distribuovat. Ovšem smysl to nemělo a postupem času se porušování prohibice stávalo běžnou normou, organizovaný zločin díky tomu ještě více rostl a konzumace alkoholu se dokonce zvýšila. Roku 1920 pak ženy získaly volební právo, což vedlo k jejich velké emancipaci. Nosily krátké sukně, kouřily, líčily se. Tančil se slavný charleston, poslouchalo se černošské blues a jazz. Ve filmu frčely grotesky Charlieho Chaplina, poslouchalo se rádio a Charles Lindberg přeletěl roku 1927 v letadle Atlantik. Začíná výroba automobilů, Henry Fond vyrábí slavné modely T. 24. října 1929 došlo ke Krachu na newyorské burze, což byl největší burzovní krach v dějinách. V USA je toto úterý nazýváno „černým úterkem“. Tento krach předznamenal Velkou hospodářskou krizi, kdy se v podstatě zhroutila ekonomika celého světa s výjimkou Ruska. Roku 1933 bylo 14 milionů Američanů bez práce a poklesla průmyslová výroba, zároveň byla také zrušena prohibice. V tomto roce také na prezidentský post usedá Franklin Delano Roosevelt, 32. prezident, který svůj úřad zastával nejdéle ze všech prezidentů. Byl zvolen celkem čtyřikrát. Jeho politika zahájila obchod s akciemi, zavedla pojištění bankovních vkladů, byla zavedena minimální mzda, renta a dávky v nezaměstnanosti.

  • Druhá světová válka a USA po ní…

    7. 12. 1941 USA vstoupily do Druhé světové války. Důvodem toho byl japonský útok na americkou námořní základu na Havaji, Pearl Harbor. F. D. Roosevelt zemřel krátce před koncem války a prezidentský post přebírá Harry Truman. Právě on dal rozkaz ke svržení atomových bomb na japonskou Hirošimu a Nagasaki, čímž byla velmi výrazně demonstrována ničivá síla mocné zbraně. Roku 1950 pak vypukla Korejská válka, ve které se USA účastnily. Ta byla důsledkem politického rozdělení Koreje po Druhé světové válce na KLDR a Jižní Koreu, které proti sobě bojovali. Na straně Jižní Koreje stály spojenci OSN. Harry Truman se díky této válce stal dost neoblíbeným prezidentem, ztráty na životech Korejců, Američanů a jiných byly obrovské. Paradoxem je, že hranice mezi Severní a Jižní Koreou po válce zůstala skoro tam, kde byla před válkou! Tato válka byla zpopularizována v komediálním kultovní seriálu M.A.S.H. Válka skončila roku 1953, kdy na prezidentský post usedl 34. prezident, Dwight D. Eisenhower, v době 2. světové války vrchní velitel amerických sil v Evropě. Po něm nastupuje John Fitzgerald Kennedy, známý jako JFK. Američané ho dodnes milují, a to i přesto, že vládl jen tři roky (1961 – 1963). V době jeho vlády zasáhla do politiky USA Karibská krize (mezinárodní politická krize kvůli rozmístění ruských raket na Kubě), Invaze v Zátoce sviní (neúspěšná operace CIA snažící se zničit kubánský režim Fidela Castra), byl zahájen Projekt Apollo, díky němuž údajně roku 1969 na Měsíc vstoupil Neil Armstrong. Ohledně přistání na Měsíci, o které JFK usiloval, dodnes existuje řada konspiračních teorií. Někteří tvrdí, že to byla akce nahraná ve filmových ateliérech, protože Američané chtěli ukázat SSSR, že jim v kosmu mohou konkurovat. Atentát na Kennedyho byl spáchán 22. listopadu 1963 v texaském Dallasu. Atentát na milovaného prezidenta vyvolal v lidech obrovský šok a pamětníci si dodnes přesně pamatují, co dělali v době, kdy se o atentátu dozvěděli a Dallas si ho opakovaně připomíná různými ceremoniemi a vzpomínkovými akcemi. Opět existuje řada konspiračních teorií, zda Kennedyho skutečně zabil Lee Harvey Oswald, jak ukázala oficiální zpráva. Měl to být údajně důsledek rozsáhlého spiknutí, ovšem jakého, není dosud jasné.


    V 50. letech se také rozvíjel filmový průmysl. Hvězdami filmu byl Clark Gable nebo Marilyn Monroe. Marilyn Monroe byla také jednu dobu milenkou Kennedyho i jeho bratra Roberta. To podle v Americe populárních konspiračních teorií mohl být také skutečným důvodem její smrti předávkováním, protože se pro prezidenta stala nebezpečnou.

    Vraťme se ještě krátce k černošskému obyvatelstvu a připomeňme postavu Martina Luthera Kinga, který byl nejvýznamnějším představitelem boje afroameričanů za svá práva. Roku 1964 dostal Nobelovu cenu míru za svůj nenásilný boj proti ukončení rasové diskriminace a později se věnoval komplexnějším problémům rasové segregace afroameričanů. Organizoval pochody černých občanů za právo volit a za jiná občanská práva a většina z těchto práv byla zakomponována do právního řádu. Aby těch atentátů nebylo málo, tak i Luther zemřel rukou atentátníka. Roku 1968 byl zastřelen Jamesem Earlem Rayem. Výročí jeho narození je dnes v USA státním svátkem (Martin Luther King day).

    V 60. letech ovšem Amerikou neotřásal jen boj za práva černochů, ale také Vietnamská válka, trvající mezi lety 1955 až 1975 mezi severním a jižním Vietnamem. USA stálo na straně jižního Vietnamu, na straně severního pak stál východní blok. Pod vlivem hnutí hippies, které vzniklo v 60. letech v USA pod vlivem generace beatníků a šířilo se ze San Francisca po USA, se americká veřejnost k válce stavěla velmi negativně. Právě hippies zvyšovali odpor proti válce hlavně u mladých lidí. Statisíce Američanů žádali ukončení války ve Vietnamu, ve které umíralo na statisíce amerických vojáků. Ukončení války bylo urychleno hlavně díky medializaci a tlaku veřejnosti. V době Vietnamské války byl na prezidentské postu také Richard Nixon, který jako jediný americký prezident na svůj post rezignoval, a to v důsledku aféry Watergate ( do sídla Demokratické strany v komplexu Watergate násilně vtrhli republikáni a umístili tam odposlechy – Nixon byl republikán, byla to jedna z největších žurnalistických afér v dějinách USA k jejímuž rozřešení přispěli hlavně žurnalisté významných amerických deníků).

    11.září 2001 si asi pamatujeme všichni, tento den byl spáchán teroristický útok na Newyorské obchodní centrum, při kterém zahynuly tisíce Američanů a rozpoutána tak byla válka proti terorismu, která nebyla ukončena ani zavražděním nehledanějšího teroristy Usámy bin Ládina. Američané se dále účastnili a účastní řady válečných konfliktů, hold se za staletí válek stále neponaučili…

    Autor článku: M. Kučerová